Znáte americký fotbal? Já maximálně ze dvou hollywoodských filmů. Rozhodně třeba v noci nevstávám, abych se díval na přenosy zápasů zámořské soutěže NFL. Ale každý by měl párkrát za život zkusit něco nezvyklého. Vydal jsem se proto na nábor a trénink brněnského klubu Alligators.
S osmdesáti kilogramy živé váhy nepatřím mezi ideální prototypy hráčů amerického fotbalu. To jsem si alespoň myslel. „Ale v tomhle sportu si najde svoji roli každý. Borec, který má hodně přes metrák, i padesátikilový střízlík. Navíc v Brně prostě nejsou velcí chlapi. Třeba oproti Ostravě je to fakt rozdíl," prohlašuje manažer celku Zbyněk Zelinka.
Nábor a trénink. Srážky a házení míče? Kdepak. Americký fotbal je pro Evropana plný specifických úkonů. „Prvně vás musíme naučit hýbat. Letošní várka nevypadá zle. Už jsem viděl větší jelita," tvrdí jeden z koučů Aleš Daňhel.
Při tréninku jsme si užili asi padesát startů z nejrůznějších poloh. A pak základní pohyby amerického fotbalisty. Jsem trochu zklamaný. Běhám rád, ale čekal jsem něco trochu jiného. „Bez toho to nejde, i když to někoho možná odradí. Největší problém nastává později. Jak se nováčci vypořádají s fyzickým kontaktem," upozorňuje Daňhel.
close
zoom_in
Výstroj. Při spojení americký fotbal se každému vybaví kromě šišatého míče také ohromné chrániče a helma. Na tyhle pomůcky ze začátku rovnou zapomeňte. „Kdybychom vás do toho navlékli, tak vás zkušení hráči za pár sekund zabijí," hlásí trenéři.
K pořádné výbavě se dostanou jen vyvolení. Ti, kteří vydrží dva měsíce přípravy. Dřív ne. Klubu se to nevyplatí. „Už jsme výstroj taky párkrát kupovali v zastavárně," hlásí Zelinka, který se tomuto sportu věnuje od roku 1991.
Míč. Tohle byla zajímavá překážka. Tuto šišku jsem držel v ruce poprvé až tady. „Ideální předpoklady mají házenkáři. Nebo i basketbalisté či volejbalisté. S fotbalisty je to horší," tvrdí Daňhel.
Aha, tady vidím zádrhel. Jsem zvyklý, že na míč se nesahá. „Držíš to špatně. Loket nahoru. Vyskoč," věnuje se mi Daňhel individuálně a já si připadám jako začátečník.
close
zoom_in
Cvičení. Dost mě překvapilo, jaký důraz se dává na rozcvičku i závěrečný strečink. Ještěže tak. Spousta kluků kolem mě možná ani nikdy nesportovala. A ráno by mohla „zemřít" svalovou bolestí. Tréninky jsou navíc jen jednou týdně. „Proto je strašně důležité cvičit ještě v posilovně nebo třeba doma. Když vydržíte půl roku, budou z vás strašné zrůdy," rozesměje osazenstvo tréninku trenér Jiří Řezáč.
Vyhlídky. Nábor si vyzkoušelo 52 lidí a já. O dva dny později na tréninku nás bylo skoro o dvacet méně. „Někteří se omluvili, že tentokrát nemohli. Pevně věřím, že aspoň dvacet jich vydrží do lednové přípravy," doufá klubový manažer.
Ale nejde jen o kvantitu. „Někteří z nich si i zahrají. S našimi zkušenostmi poznáme, že před sebou máme několik talentů," dodává Zelinka. Já ale mezi ně zřejmě nepatřím.
Parta. To mě dostalo. Po tréninku si všichni zatleskají a zařvou si týmový pokřik. Žijí spolu. „Chceme, aby i hráči, kteří jsou zranění, přišli na trénink. Dávají najevo, že jsme jedna rodina," podotýká Zelinka. Tohle by se měli naučit všichni sportovci.
