Auda: Formulář na oblečení jsem vyplnil. Snad nezklameme

Šestadvacetiletý hráč španělské Manresy nechybí ve čtyřiadvacetičlenné nominaci reprezentačního trenéra Ronena Ginzburga, stejně jako další dva bývalí brněnští hráči Petr Benda a David Jelínek.

Honí se vám už v hlavě myšlenky na olympijskou kvalifikaci?

Moc jsem o ní zatím nepřemýšlel. Bude to rychlý turnaj o dvou až třech zápasech, kde není vůbec žádný prostor na chyby. Pokud chceme postoupit, musíme všechny zápasy vyhrát. Není to jako mistrovství Evropy, kde postupovaly ze skupiny čtyři týmy a mohli jsme si dovolit prohrát. Tohle je všechno, nebo nic.

Ve skupině máte za soupeře Japonsko a Lotyšsko. Uvítal jste je při losu?

Už se nedá moc vybírat, v ostatních skupinách to vychází zhruba nastejno. Jedná se o top týmy, lehčího soupeře nenajdeme. Šanci určitě máme. S těmito výběry už jsme hráli. Můžeme začít tím, že se zpětně podíváme na naše chyby proti nim a poučíme se.

Největší favorit na postup do Ria je ovšem domácí Srbsko…

Má určitě vynikající tým, navíc hraje před domácím publikem, což je velká motivace. Ale je to pořád basketbal a stát se může všechno. Musíme však myslet hlavně na zápasy předtím a nepodcenit je, Lotyšsko má také výborný tým, loni jsme s ním jednou vyhráli a prohráli. Jakékoli podcenění nás může mrzet.

V čem může mít česká reprezentace před svými protivníky navrch?

Trenér Ginzburg se vždycky snaží hrát rychlý a dynamický basketbal, což vychází z toho, že máme docela mladý tým. Vyhovuje nám to mnohem víc, než hrát nějaké složité systémy. Rychle, jednoduše a agresivně v obraně.

Vystupuje Ginzburg jako autorita nebo spíš přátelský typ trenéra?

Jak kdy. Hodně hráčů už zná z Nymburka. Se staršími jako Jirka Welsch nebo Luboš Bartoň se asi baví trochu jinak než s mladými. Vše je ale na úrovni, jak má být. Udá směr, ale na druhou stranu se s ním můžeme bavit jako s normálním člověkem.

Těšíte se i na proslulou atmosféru, kterou umí vytvořit srbští fanoušci?

Nikdy jsem v Srbsku žádný zápas nehrál, takže jsem vážně zvědavý, jaká bude. Hrát proti domácím v Bělehradě může být zážitek.

Věříte, že díky dostupnosti z České republiky vás podpoří i fanoušci?

Určitě to mají blíž, než na turnaj do Filipín. (úsměv) I moji rodiče říkali, že se nejspíš přijedou podívat, z Brna je to do Srbska šest hodin autem, z Prahy jsou nějaké lety. Pro fanoušky, kteří se chtějí podívat, je to jedna z příjemnějších destinací. Věřím, že nějací se ukážou a budou přes hromadu Srbů i slyšet. (smích)

Je olympijský turnaj nejvyšší meta, kterou může basketbalista na reprezentační úrovni dosáhnout?

Asi ano, i když olympiáda byla pro český tým v posledních letech vzdálená myšlenka. Už sedmé místo na mistrovství Evropy byl velký úspěch. Šance zahrát si na olympiádě, kde budou nejlepší týmy z celého světa, je další krok. Pro reprezentační hráče je to určitě nejvyšší bod, ale cesta k němu je ještě daleká.

Sledoval jste jako divák předchozí olympijské turnaje v basketbale?

Většinou jen zápasy Američanů, naposledy na hrách v Londýně. Ostatní už moc ne.

Sníte tedy o tom, že pod pěti kruhy jednou nastoupíte právě proti čtrnáctinásobným olympijským vítězům?

Nedokážu říct, že je to úplně můj sen, ale rozhodně bych za takový zápas byl moc rád.

Vytvoří brazilští fanoušci olympijskému turnaji důstojnou atmosféru?

Myslím, že basketbal v zemích Jižní Ameriky je na dobré úrovni. Hodně klukům ze Spojených států, kteří skončí vysoké školy, se nechce odcházet přes moře do Evropy a spousta jich volí cestu právě do Jižní Ameriky. Zvedají úroveň a zvyšují oblibu basketbalu u fanoušků. Samozřejmě, číslo jedna je v Brazílii asi fotbal, ale na olympiádě takový význam nemá. Basketbal může být v Riu jeden z oblíbenějších sportů.

Uvědomil jste si, že basketbalisté mohou být jediný český kolektivní sport, který se v Brazílii představí?

Vůbec ne. (překvapeně) O to víc se budeme snažit nezklamat, když jsme jediná šance.

Český olympijský výbor chce být na vaši případnou účast připravený a údajně už basketbalistům vyrábí olympijské oblečení. Odevzdával jste míry?

To je pravda. Nějaký formulář už jsem vyplňoval. (úsměv) Je lepší být připravený na lepší než horší variantu.

Dovedl jste si před dvěma lety představit, že vás dělí tři výhry od olympiády?

Vůbec. Vždyť kvalifikace na mistrovství Evropy pro mě byla úplně první zkušenost s mužskou reprezentací. Právě Eurobasket byl v té době velký cíl a olympiáda… to mě nenapadlo vůbec.

Ohlédl jste se právě kvůli rychlému výkonnostnímu vzestupu a možnosti bojovat o účast v Riu za dřinou, kterou jste basketbalu obětoval?

Určitě. Hrál jsem basket vždycky hlavně proto, že mě bavil a přivedli mě k němu rodiče. Pořád to byla spíš zábava, práce se z něj stala až později. Hodně mě naučil odchod do zahraničí. Rok na Kanárských ostrovech, pak čtyři na univerzitě v Americe. Tam jsem si uvědomil, že pokud chce být člověk opravdu dobrý, musí basketbalu obětovat svůj čas, je to jediná cesta. Tam se to zlomilo.

V čem přesně?

Nikdy předtím jsem totiž nehrál v mládežnických reprezentačních výběrech. Jak dělat věci správně, jsem se naučil až v pozdějším věku. Možná i proto jsem dostal šanci hrát na mistrovství Evropy. Když se podívám zpátky, všechna práce se mi vyplatila.

Dotáhl jste to až do španělské ligy, kde jste odehrál závěr letošní sezony. Jak se vám zamlouvalo angažmá v Manrese, se kterou jste zachránili účast v nejvyšší soutěži?

Po roce a půl v polské lize to bylo úplně něco jiného, všechno se stalo hrozně rychle. Celou dobu jsem myslel, že mě klub nepustí, pak jsem se najednou ze dne na den sbalil a odletěl. Nebyl vůbec prostor se aklimatizovat, naskočil jsem hned do zápasů. Díky několika novým hráčům chytil tým druhý dech. Soutěž je fyzicky náročnější. Hodně celků má daleko vyšší hráče na všech postech než v polské lize. Musel jsem si rychle zvyknout. Celkově to byla super zkušenost a když se naskytne možnost, rád budu pokračovat.

Takže angažmá pro další sezonu ještě vyřešené nemáte?

Vůbec nic zatím nevím, čekám, až se mi ozve nějaký klub, nebo bude mít něco agent. Je brzo, hodně týmů ještě dohrává play off.

Stejně jako vám se vydařila klubová sezona i dalším českým reprezentantům, ať už Tomáši Satoranskému či Davidu Jelínkovi. Může národní tým těžit ze sebevědomí individualit?

Rozhodně jen pomůže. Už mistrovství Evropy, kde jsme zahráli dobře, klukům pomohlo. Úspěch všechny nastartoval do nové sezony. Teď je hlavní si momentum udržet a přenést do olympijské kvalifikace.