Teď už se ale jedenatřicetiletý pivot připravuje s národním týmem na olympijskou kvalifikaci, která se odehraje od 1. července v Kanadě. Češi v základní skupině narazí na Turecko a Uruguay. „Jedeme tam v roli outsidera, což je naše výhoda, že se nám bude bez stresu hrát líp. Můžeme jen překvapit stejně jako šestým místem na mistrovství světa v Číně,“ řekl Auda v rozhovoru pro Deník Rovnost.

Jaký byl návrat do České republiky?
Poslední zápas sezony jsme hráli pátého května a počítal jsem, že pár dní po něm už poletím domů. Jenže tam byly trochu komplikace, že druhý den po utkání nám psali, že kluci z druhého týmu měli horečky, šli na testy a byli pozitivní. Byli jsme s nimi v přímém kontaktu, takže jsem ještě dva týdny seděl v karanténě a pak už letěl domů.

Patrik Auda
narozen: 29. srpna 1989 v Ivančicích
pozice: pivot
současný klub: Jokohama B-Corsairs (Japonsko)předchozí kluby: Brno, Canarias Academy (Španělsko), Seton Hall University (USA), Kutno, Koszalin (oba Polsko), Manresa (Španělsko), Radom (Polsko), Avellino, Pistoia (oba Itálie), Boulazac (Francie)
statistiky v Jokohamě:
25,7 minut na zápas (52 utkání), 15,7 bodu na zápas

Karanténa v Japonsku vám tedy zkrátila dovolenou?
Asi o týden, ale nebylo to tak hrozné. Samozřejmě jsem z toho nebyl nadšený, že tam musím být zavřený, trochu mi to plány narušilo, ale pořád jsem měl dva týdny volna doma v Brně. Měl jsem čas si odpočinout a vidět se s rodinou.

S ní jste se neviděl vlastně od října, v Japonsku jste byl sám, že?
Celý rok tam byly zavřené hranice, takže se za mnou nikdo vůbec nedostal. To je bohužel pravda. Sezona byla ale dlouhá, měli jsme hodně zápasů a rozvrh byl nabitý. Stejně nebylo moc času na nějaké volno a uteklo mi to hrozně rychle.

A stihl jste v Brně návštěvy?
Úplně se všemi jsem se neviděl, ale s rodinou ano, což bylo super. Vlastně všichni jsou z Brna, takže nemusím nikam daleko dojíždět a za dva týdny jsem to stihl.

Viděl jsem, že jste byl ve volném čase i v tělocvičně nebo v posilovně. Neměl jste tedy úplný relax ani doma?
Skončili jsme pátého května, ale celou dobu jsem měl v hlavě, že osmého června začínáme s reprezentací přípravu na olympijskou kvalifikaci. Určitě jsem nechtěl celý měsíc nedělat vůbec nic, snažil jsem se udržet v kondici, proto jsme s kondičním trenérem z reprezentace dali dohromady plán, co mám dělat, abych si na jednu stranu odpočinul, ale zároveň zůstal připravený na reprezentační soustředění.

V Japonsku budete pokračovat i dál. Byla tam spokojenost z obou stran?
Měl jsem tam podepsanou smlouvu a vlastně jsem se nepotřeboval dívat ani po něčem novém. Jsem rád, že v Jokohamě můžu zůstat. I díky tomu, že mi dali šanci přijít do Japonska, ta nabídka pro mě byla zajímavá jak po basketbalové stránce, tak po finanční. Rozhodnutí tam zůstat bylo rychlé a jednoduché, domluvili jsme se už před mým odletem domů.

Basketbalista Patrik Auda má za sebou první sezonu v Japonsku.Basketbalista Patrik Auda má za sebou první sezonu v Japonsku.Zdroj: Yokohama B.Corsairs/T.Osawa

Oblíbili si vás tam i fanoušci?
Myslím, že ano. Oni tam jsou všeobecně hodně milí a vstřícní ke všem. Nedokážu úplně říct, jak moc si oblíbili mě oproti ostatním. Bohužel tam kvůli covidu nebyl zas tolik přímý kontakt s fanoušky, ale na sociálních sítích jsem pozitivní ohlasy vnímal hodně.

V hledišti tedy byly i dresy Patrika Audy?
Taky. (usmál se) Měli tam i trička s našimi obličeji, viděl jsem i několikrát českou vlajku v hledišti, což bylo super.

V Japonsku mohli na tribuny fanoušci celou dobu. Chodilo jich hodně?
Tam byl limit asi dvou tisíc, víc jich na zápas nemohlo. I když jsme v jednu dobu víc vyhrávali, nebo pak zase prohrávali, chodilo pořád stejně lidí a podporovali nás, co jen mohli. To bylo super. Ke konci sezony jsme ale odehráli tři zápasy úplně bez diváků.

Proč?
To byla venkovní utkání. Dva zápasy byly přímo v Tokiu. Šlo o oblasti, ve kterých v té době byla situace s covidem trochu horší. Snažili se proto udělat přísnější opatření a hrálo se bez diváků. Z těch šedesáti zápasů jsou to ale jen tři, což není úplně tolik.

Zmínil jste Tokio, což není úplně dobrá zpráva směrem k olympiádě. Jak to vnímáte?
Kvůli ní si ale myslím, že ta nařízení udělali. Situace nebyla podle mě úplně hrozná, protože v Japonsku v té době bylo šest tisíc nakažených, což vzhledem ke sto dvaceti milionům obyvatel není tolik. Snažili se jen, aby se situace nezhoršila, zklidnila a všechno bylo na olympiádu připravené.

Umožnila vám covidová opatření poznat víc Japonsko?
Cestoval jsem už i v sezoně, vždycky když bylo nějaké volno. Co jsem mohl, jel jsem se někam podívat. Ne úplně daleko, ale spíš kolem Jokohamy nebo kolem Tokia. Nejvíc jsem byl asi na tradičních místech, kde jsou různé chrámy a zajímavé budovy. V Tokiu jsem byl i na druhé nejvyšší stavbě světa. Nikde dál jsem ale nebyl, i když bych se chtěl jet podívat třeba do Kjóty, sice jsme tam byli na zápasech, ale to není čas chodit po městě a dívat se na památky.

Japonskou kulturu jste poznal dostatečně?
Řekl bych, že ano. I jídlo, co se dalo, jsem vyzkoušel. Jsem takový, že když přijedu do nové země, snažím se tam toho zažít co nejvíc. Myslím si, že jde o super zkušenosti do života, chtěl jsem vidět hodně míst a poznat, jaká tam je kultura. Kuchyně k tomu samozřejmě taky patří a asijská jídla jsem měl vždycky rád. Užíval jsem si to a za tu dobu jsem toho snědl poměrně dost, když vezmu v potaz nabitý program zápasů.

V rozhovorech pro jiná média jste zmínil, že jste měl trochu problém zapadnout. Proč?
Blonďáků s modrýma očima přes dva metry tam opravdu není tolik. Výškový průměr je daleko menší, takže v tomhle jsem tam byl netradiční a mezi lidmi vždycky vyčníval. Když jsem šel po ulici nebo do restaurace, tak se ale na mě nikdo škaredě nedíval, vlastně si mě ani moc nevšímali. Neberou to tak, že tam přijel nějaký vetřelec.

Na české jídlo jste se těšil?
Jsem takový, že se přizpůsobím všemu. Samozřejmě ale, že když jsem přijel domů, byl jsem u babičky a ta udělala hrachovou kaši s uzeným. U strejdy jsem měl svíčkovou. Česká jídla mám hrozně rád a když po delší době přiletím, dám si spíš něco domácího, než že bych šel do restaurace na steak nebo pizzu.

Po dlouhé době jste na reprezentačním srazu. Je problém, že jste na posledních akcích kvůli angažmá v Japonsku chyběl?
Během roku tam taky nebyli všichni, i kluci měli nějaké problémy, že se nemohli dostavit. Naposledy jsme se viděli ve větším počtu loni v létě na krátkém soustředění, které trvalo dva týdny. Už je taky celkem dlouhá doba, co jsme hráli nějaké oficiální zápasy. Hrozně jsem se ale na tohle těšil, protože mám tu atmosféru a partu rád. Zápasy v reprezentace a vše kolem je trochu jiné, než když jsem s profi týmem v sezoně. Vždycky si užívám, že jsem součástí národního týmu.

Čeká vás nyní olympijská kvalifikace. Jak těžké bude se probojovat do Tokia?
Hodně těžké, protože ze šestičlenné skupiny postupuje jen jeden tým. Uvidíme ale, jestli se všichni sejdeme v silné sestavě. Záleží také, jak přijedou ostatní týmy, protože situace ve světě je pořád nestabilní, takže si myslím, že je to nevyzpytatelné a nedá se říct, jak to dopadne.

Jaké si dáváte šance?
Myslím, že tam jedeme v roli outsidera, což je spíš naše výhoda, že se nám bude hrát líp bez nějakého stresu. Můžeme jen překvapit, stejně jako jsme to předvedli na mistrovství světa (6. místo na světovém šampionátu v Číně v roce 2019 – pozn. red.).

Řekl jste v Japonsku, že tam můžete být v červenci zase zpátky kvůli olympiádě?
Moc lidí se mě na olympiádu neptalo a ani konkrétně o ní jsem se s nikým nebavil. Přišlo mi, že se o tom nemluvilo, jako kdyby ani nevěděli, jestli nakonec bude, nebo ne.

V Jokohamě jste patřil mezi opory týmy. Připravil vás japonský basketbal na mezinárodní utkání dostatečně?
Styl basketbalu je tam určitě trochu jiný, ale za roky profesionální kariéry už vím, co od reprezentace očekávat a jak se na ni připravit. Myslím, že každá sezona je pro mě velká zkušenost, tedy i v Japonsku a jsem připravený na to, co bude dál.