Před brněnským mrakodrapem to v neděli ráno vypadá, jako by se v jeho útrobách rozdávalo něco zdarma. Jenže to jenom lidi čekají ve frontách na startovací čísla nebo čipy, které jim změří čas, za který zvládnou zdolat šest set jedenatřicet schodů.

Závodníci už jsou nedočkaví. Blíží se desátá hodina, tedy čas, kdy vyrazí na trať první běžec. Po chvilce jsou elitní účastníci v cíli okolo tří minut. Nikdo z dole přítomných tomu nechce věřit. Někteří účastníci vypadají, že by si svou přihlášku raději rozmysleli.

Teď já. Jdu na to. Před startem si ještě od zkušenějších či doběhnuvších vyslechnu, že nemám přepálit začátek. Prvních deset pater nesmím běžet naplno, jinak se zakyselím a nahoru se nedostanu.

Všechny rady si beru k srdci a protínám úvodní měření. Jedna zatáčka, druhá zatáčka a jsem na schodišti. V hlavě myslím na to, že nemám skákat po třech ani spurtovat. Naladím se na poklidné tempo, které mě rychle vynese do sedmého patra. Slyším prvního závodníka, který vyrazil o dvacet sekund přede mnou. V jedenáctém podlaží jej předbíhám a také vnímám povzbuzování z řad pořadatelů.

O čtyři poschodí výš začínám cítit nohy, ale zatím je vše v pořádku a mě bleskne hlavou, že jsem v půlce. Síly pořád mám. Co druhá půlka?

Kolem jedenadvacátého patra chytám krizi, hůř se mi dýchá a nohy začínají tuhnout. V mezipatře si tedy radši udělám dva klidné kroky. To zabírá a začínám opět stoupat. Po pár dalších schodech slyším dalšího funícího účastníka lapajícího po dechu. Jakmile jej předbíhám, zakopne a málem se skácí. Po rychlém ujištění, že je všechno v pořádku, mířím dál.

Vidím velkou pětku, která značí odečítání pater do cílové stanice. Konečně. Navíc pořád můžu, a tak přidávám. Slova o velké krizi s dechem či úplným překyselením se u mě nepotvrzují. Možná však díky volnějšímu tempu na začátku. Tři, dva, jedna…

Jsem nahoře. Zvládl jsem to. Úchvatný výhled na celé Brno stojí zato. Můj výsledný čas zní 3:57. To je celkem slušné, ale vím, že se na vrchol AZ Tower lze dostat i rychleji. Tak třeba příští jaro ve druhém ročníku. Do té doby i přesto, že jsem se dostal na vrchol, volím výtah.

ADAM HAVEL