Jak se trénuje v takové zimě?

Velice špatně. Mám dobré porovnání, protože jsem se kvůli mrazům vypravil trénovat s Jirkou Janoškem na Mallorcu, kde některé dny bylo přes dvacet stupňů. Když jsem se vrátil a jezdil venku v mrazu, přirovnal bych to k tomu, jako když máte studené auto, chcete s ním vyjet a dělá divné zvuky. Moc to nejede a ještě si ho ničíte, na Mallorce jsem divné zvuky nedělal. (úsměv) Když jsou dobré klimatické podmínky, můžete dát všechno v plné palbě, ale když mrzne, tělo vás na kole nepustí do tréninku ve vysoké intenzitě.

Kdy můžete trénovat v zimě?

Máme stanovenou podmínku, že pokud je větší zima než minus sedm, jdeme dovnitř, ale trénovali jsem i v minus devíti. Jenže to už se moc nedá. Zima v řádech jednotek stupňů pod nulou je snesitelná, ale na dráze to není nic příjemného.

Jak snášíte zimu?

Otužování je teď fakt moderní a čtu Wima Hofa (nizozemský sportovec zvaný Iceman, známý odolností na extrémní chlad, je držitelem několika rekordů – pozn. red.). Tak daleko jako on nejsem, líbí se mi hlavně jeho dechová cvičení, má i aplikaci s výzvami. Docela dlouho už si dávám ranní ledové sprchy, což je příjemné. Otužuji se tímto způsobem a zima mi tolik nevadí, bohužel podávat v ní maximální výkon prostě nejde.

Chystáte se někdy na novoroční koupání ve Svratce?

Klidně bych to někdy zkusil jako Jirka Daler (olympijský vítěz v dráhové cyklistice z roku 1964 – pozn. red.). Na Mallorce samozřejmě bylo teplo, ale v noci taky jen kolem pěti stupňů a ráno po probuzení jsem chodil do venkovního bazénu, který byl ledový.

Jaká partie na dráze v zimě trpí nejvíc?

Většinou prsty na rukou a nohou, od končetin jde největší zima, pak taky obličej. Nejhorší je dýchání ledového vzduchu. Známe šátek přes pusu, ale v něm se moc dobře dýchat nedá.

Ještě v loňském roce jste pravidelně jezdili na tréninky do rakouské Vídně, jenže tam se velodrom patrně zbourá…

Ještě to není rozhodnuté, ale bohužel to tak vypadá. Nemohli jsme tam jezdit už měsíc před listopadovým mistrovstvím Evropy, zakázali nám to z důvodu koronavirové krize, povolené to bylo tehdy pouze pro Rakušany, ostatní tam nemohli. Podle nových informací se bude v létě bourat bez náhrady, nová hala nebude, což je smutná zpráva. O to víc potřebujeme velodrom v Brně, aspoň by se sem sjížděli Slováci, Rakušané na trénink, zase by se to otočilo. Dá se využít i na pronájem jiným skupinám.

V tomto roce může projekt velodromu v brněnském Komárově získat územní rozhodnutí. Věříte, že stavba dopadne?

Pořád doufáme, že se to pohne, i když už tolik nevěřím, že ho zažiju jako aktivní cyklista. I tak za něj bojuju, chci, aby se nový velodrom co nejdřív postavil, byť ho třeba nezažiji. Máme spoustu mladých nadějných závodníků, kteří ho potřebují a promění trénink v další medaile, mohou jich získat ještě větší počet, než máme teď. Není to jen o závodnících, v naší Akademii dráhové cyklistiky vidím, že by ho využili i amatérští cyklisté. Byť jsme s ní začali v nejhorší možnou dobu, na konci první vlny pandemie, zapojily se desítky lidí. Víc než polovina z nich se vrací a jsou smutní z toho, že pořád na dráze nemohou jezdit, chodili by i teď v mrazu.

Pro amatéry lze taky velodrom využít?

Dovedu si představit, že to tak bude, vidím, jak má Marek Mixa rozjetou akademii v Praze, lidi se učí jezdit na dráze, určitě má velké využití. Troufnu si říct, že je tady obrovská komunita. Lidé, kteří chodí do akademie, po tréninku odcházejí nadšení, v euforii a chtějí se vrátit znovu. Překonali sami sebe, dráhová cyklistika je adrenalin. Na druhou stranu pořád v Brně nemají zázemí. Věřím, že velodrom lze využít pro veřejnost a třeba dvě hodiny denně by jej měli rezervovaný profíci. Nás moc není. (úsměv)

Amatérští cyklisté mohou i na velodromy, kde se jezdí evropské nebo světové šampionáty?

Pokukuji po způsobu využití velodromu delší dobu v zahraničí. V Anglii mají hobíci dokonce vlastní skříňky, kde nechávají kola, po práci si zajezdí. Není tam žádný provoz, nepřekáží nikomu na silnici, hezky pod střechou mají příjemnou fyzickou aktivitu. Na dráze je dávka adrenalinu, ale je to maximálně bezpečné prostředí. Je to možná nejbezpečnější cyklistika. Tak fungují všechny velodromy, získávají peníze na svůj provoz z velké části za pronájem amatérským cyklistům.

Takže je to i vhodné místo pro učení dětí na kole?

Přesně tak. Máme v akademii kluka, který se přestěhoval z Prahy, kde trénoval žáčky. Říká nám, že už bychom mohli přidat lekce pro děti. Máme poptávku, je hezké, když tam jezdí děti. Dokonce byla velkolepá myšlenka, že by se do tělesné výchovy přidružených škol v dané oblasti, kde by velodrom mohl stát, zařadily hodiny pohybové aktivity na dráze místo tělocviku ve škole. Stačí dobrý instruktor. Pro děti je to bezpečný sport, na Mallorce mají Llanerasovu školu, kde úžasným způsobem učí děti obratnosti, to jsem nezažil ani já jako mladý na kole. Ze zahraničí přichází spoustu inspirací, jen mít velodrom a dobrou skupinu, která se toho ujme.

Počítáte, že se uskuteční olympiáda v Tokiu?

Věřím tomu a připravuji se, jako by měla být. Ale jsem nachystaný i na variantu, že by se olympiáda zrušila, nechávám si tohle jako boční možnost někde vzadu schovanou, aby mě tolik nezasáhlo, pokud by se to stalo. Nemůžeme to ovlivnit, zbývá nám jenom, abychom se připravovali, jako by měla být. Věřím, že určitě bude.

Kdyby nebyla, prodloužíte si kariéru o další tři roky?

Nechci předjímat, měl jsem nějaké plány po olympiádě 2020, která nebyla. Pořád mě cyklistika baví, zlepšuji se, nějaké výsledky jsou, takže ještě bych asi setrval. Nevím, zda do další olympiády, možná jo. Cítím, že mladí silní kluci mají taky ambice. Nevím, co bude za pár let, ale když to půjde, tak proč ne.

V jaké jste fázi přípravy?

Objemová nám už skončila, protože máme mít Nations Cupy v dubnu a květnu, i když nejsou zaručené, připravujeme se na ně. To už bude za dva a půl měsíce, takže jsme v klasickém předzávodním období, i když tomu podmínky neodpovídají. Máme letět na soustředění do Bulharska, kde mají kvalitní dráhu.

Plovdiv jste poznal při listopadovém mistrovství Evropy, kde jste vyhrál pevný kilometr a bral stříbro v týmovém sprintu. Sedí vám tamní dráha?

Okolí je takové bulharské, ale velodrom je krásný, parádní pro trénink, i cenově pro náš tým vyjde Bulharsko velmi výhodně, nesrovnatelně lépe, než letět třeba do švýcarského Grenchenu, kde trénuji Nizozemci.