V současné chvíli vede průběžné pořadí Českého skokového poháru v kategorii do pětadvaceti let. „Jak se říká, všechno zlé je k něčemu dobré,“ usmívá se dvacetiletá naděje.
Zranění si přivodila před rokem při závodech v Olomouci. „Spadla jsem na opracovišti (prostor pro rozcvičení a uvolnění koně před závodem pozn. red.) a roztříštila si paži. Při pádu jsem si potrhala nervy, takže jsem ruku vůbec necítila. Myslela jsem si, že o ni přijdu, protože byla úplně mimo mě a vypadala strašně,“ vzpomíná na náročné chvíle po pádu.
MĚSÍCE REHABILITACE
Cit do ruky se jí nevrátil ani krátce po operaci. „Od zápěstí po prsty jsem nic necítila. Bála jsem se, že to bude znamenat konec ježdění. Ruka byla pořád ochablá. Rehabilitace trvaly asi tři měsíce a postupem času byly strašně demotivující. Nic nepomáhalo,“ přibližuje brněnská jezdkyně.
Rozhodla se proto cvičit pouze doma. „Po měsících rehabilitace s fyzioterapeuty jsem si říkala, že to buď přijde, nebo ne. Pak jsem si najednou chtěla doma něco podat druhou rukou a pohnul se mi při tom prst na poraněné ruce. Nejdřív asi jen o milimetr, ale i to byl obrovský pokrok, protože jsem do té doby nic necítila. Pak už to šlo strašně rychle,“ popisuje Ulčová, která závodí pod hlavičkou jezdeckých stájí Fresta Brno.
Znovu se tak mohla vrátit k tréninku. „Strach jsem neměla, naopak jsem se těšila. Paradoxní je, že když jsem si poprvé po zranění sedla na koně, tak mě znovu sundal. Spadla jsem na operovanou ruku, která ale naštěstí jen trošku bolela, takže všechno v pohodě,“ říká s úsměvem čerstvá absolventka Sportovního gymnázia Ludvíka Daňka.
Při závodech naopak trnou rodiče talentované parkuristky. „Máme při nich strašné nervy. Po posledním zranění nám dcera v nemocnici řekla, že skončí. Nakonec ale jezdí dál. Strašně jí fandíme a za každý úspěch jsme šťastní, když vidíme, co všechno sportu dává,“ povídá matka mladé naděje Alexandra Ulčová.
V SEDLE DÉMONTA
Po zranění se brněnská jezdkyně vrátila do sedla stejného koně, na kterém upadla. „V době pádu jsem měla dva koně, kvůli zranění jsme ale museli jednoho prodat. Nebyl by dostatečně vytížený. Paradoxně jsem si nechala Démonta, který mě shodil. Sice se strašně leká, ale má obrovskou schopnost skoku,“ vysvětluje.
Podle ní je důležité vybudovat si s koněm vztah. „Je potřeba s ním trávit co nejvíc času a dopřávat mu lásku. Některé závodnice mají pět koní a vnímají je jako stroje. Pokud po koni chci výkon, musím mu to vracet péčí. Je potřeba, aby věděl, že tu pro něj jsem. Pak mi pomůže, když to potřebuju já,“ říká Ulčová.
V aktuální sezoně jí spolupráce s Démontem vychází na výbornou. Po sedmi závodech Českého skokového poháru vládne kategorii do pětadvaceti let. „Doufám, že prvenství udržím. Konkurence je obrovská. Soutěžím s jezdci, kteří jsou na vysoké úrovni. Mají za sebou mistrovství Evropy a další vrcholné akce. Takové možnosti jsem zatím bohužel neměla. Kvalifikace na velké závody jsou v zahraničí, což je pro nás finančně nemožné. Jezdectví je bohužel hlavně o penězích,“ posteskne si.
Potvrdit své kvality mezi domácí špičkou se pokusí za týden na mistrovství České republiky do pětadvaceti let. „Osobní cíle si dávám, ale nechci nic zakřiknout. Nejdůležitější je nezranit sebe ani koně. Umístění je pak vždycky příjemný bonus,“ má jasno před šampionátem.
Natálie Ulčová
Talentovaná brněnská parkuristka Natálie Ulčová se narodila 22. ledna 1999 v Brně. V současné chvíli jezdí pod hlavičkou jezdeckých stájí Fresta Brno. V aktuální sezoně si připsala čtyři vítězství a jeden bronz v závodech Českého skokového poháru a vede tak celkové pořadí kategorie do pětadvaceti let. Jedno ze čtyř prvenství vybojovala v neděli na závodech v Olomouci, kde si před rokem přivodila vážné zranění ruky. Její vzor je australská parkurová reprezentantka Edwina Tops-Alexanderová, která v minulosti startovala na třech olympiádách. Právě účast pod pěti kruhy patří k největším sportovním snům nadějné brněnské jezdkyně.
