„Ta poslední akce měla vypadat úplně jinak, ale dopadlo to dobře,“ pousmál se mohutný pivot, který ještě před třemi lety hrál Mattoni NBL v dresu A Plus Brno.
Domácí nad vaším týmem dlouho vedli, v jednu chvíli i o osmnáct bodů. Překvapili vás hodně svým výkonem?
To každopádně, hráli opravdu dobře. Můžu jim jen pogratulovat k tak dobrému výkonu. Za to ten náš byl velmi rozpačitý, když to řeknu diplomaticky. (úsměv)
V Brně jste dřív hrával. Bylo to pro vás speciální utkání?
Zažíval jsem docela zvláštní pocity. Na druhé straně nastoupila spousta mých kamarádů a znovu opakuju, že hráli výborně. Prostě na nás vlítli, šli do toho hodně tvrdě. Kdyby takové výkony podávali pořád, tak jsou v tabulce o dost výš, než je tomu teď. (Basketball Brno je momentálně sedmý – pozn. red.)
V čem byli lepší než Prostějov?
Nastoupili na nás zostra, skoro všechno jim padalo do koše. My jsme první půlku odehráli, jako bychom vůbec neměli žádnou taktickou přípravu před zápasem, nevěděli, kdo jsou u nich střelci, v jakých prostorech se zápas bude lámat, co za akce mají nacvičené. Nic se nám nedařilo, nedělali jsme věci tak, jak jsme měli.
Po přestávce už to ale bylo lepší.
Dali jsme hlavy dohromady a řekli si, že se musíme začít soustředit a ne být hlavami už někde doma o Vánocích.
Jak se dostává basketbalista z podobné psychické deky?
Každý jinak. Někdo se uzavře do sebe a chce zápas zvrátit sám, to je samozřejmě cesta do pekel. My jsme se ale semkli a snažili udělat nějakou bodovou šňůru. Jakmile se přiblížíte na deset bodů, tak se s tím dá něco dělat.
To se vám nakonec povedlo.
A také jsme za to hodně rádi. Otočili jsme takový zápas, což ukazuje, že náš tým má sílu. I tak ale nesmíme zapomínat, že první půle byla z naší strany jedna velká hrůza.