„Máme na škole kroužek, jsou to jen malá prďolata," směje se někdejší tahounka národního týmu a brněnského Imosu, která se před čtyřmi lety na domácím šampionátu stala i nejužitečnější hráčkou turnaje.

Co se vám vybaví, když se řekne mistrovství světa 2010?

Strašně krásný pocit, že se nám něco povedlo.

Mají stříbrná medaile a cena pro nejužitečnější hráčku turnaje své čestné místo?

Přestěhovali jsme se do domu, kde mám speciální vitrínu. V ní mám vzpomínky na všechny úspěchy.

Připomněla jste si v poslední době i některé z utkání světového šampionátu na videu?

Rodiče si spoustu věcí archivují na DVD. Když za nimi přijedeme, tak se třeba na něco podíváme, ale už je to hodně dlouho, co jsem něco viděla.

Ve finále před čtyřmi lety prohrála česká reprezentace 69:89 s hvězdným výběrem USA. Lze s odstupem času považovat i stříbrnou medaili za vítězství?

Myslím, že už tehdy to tak všichni brali. Pro nás bylo velké vítězství už to, že jsme porazily Australanky. Zápasů pak rychle přibývalo, v jedenácti dnech jsme jich odehrály devět. Na finále už jsme pořádně neměly síly. A Američanky jsou prostě líp fyzicky připravené…

Tušila jste tehdy, že finále sledoval také tehdejší český prezident a basketbalový fanoušek Václav Klaus?

Už si to pořádně nepamatuju. Ani nevím, jestli jsme se to dozvěděly před zápasem, nebo až po něm.

Utkvělo vám v paměti něco ze stříbrných oslav?

Vlastně ani nijak velké nebyly. Šly jsme na společnou večeři a pak jsme ještě poseděly do ranních hodin, ale většina hráček pospíchala do svých klubů.

Zvedl se podle vás po šampionátu zájem o basketbal v České republice?

Cítila jsme to pak všude. Mistrovství světa mělo velmi dobrou propagaci, před šampionátem pořád dávali v televizi upoutávky, stejně tak na internetu. Ta parta lidí udělala svoji práci dobře. Nám se pak povedlo uspět, což k tomu přispělo. Myslím, že lidé, kteří mají rádi basketbal, si na své přišli.

A konkrétně v Brně?

Tam jsem to i čekala. Dařilo se nám už v základní skupině a lidé na nás chodili. Vše ale souviselo s propagací. Když jsme se pak přesunuly na zápasy do Karlových Varů, vyhrály jsme první utkání a pak už vstupenky rychle zmizely.

V sobotu startuje v Turecku další mistrovství světa i s českou účastí. Cukají vám ruce a nohy?

Ani ne, protože úspěchu na mistrovství světa už jsem dosáhla. Spíš jsem vždycky toužila po olympijské medaili, ale na tu už nedosáhnu.

Jak odhadujete šance české reprezentace na nynějším světovém šampionátu?

Družstvo to bude mít těžké, protože se sejde opravdová špička, šestnáct nejlepších týmů na světě, mezi kterými není lehký soupeř. Tým je ale dobře poskládaný a není vyloučené, že uspěje.

V nominaci se překvapivě objevila také Kateřina Sedláková z brněnského Valosunu. Jak hodnotíte její výkony na vám dobře známém místě rozehrávačky?

Kačku jsme viděla už v sezoně, pak v přípravných zápasech. Má vyrovnané výkony, představuje pro mě jistotu. Do ničeho se nežene, umí si počkat na nájezd. I když nemá zkušenosti z podobných zápasů jako s USA, líbí se mi.

Dobře známé je vám i turecké prostředí. Čeká Češky bouřlivá atmosféra?

Turci prožívají spíš klubovou úroveň. Na reprezentační také fandí, ale jen svému týmu, takže záleží na tom, jestli se s nimi střetneme.