Váš konec ve španělském velkoklubu byl pro mnohé hodně překvapivý. Vy osobně jste něco tušila?
Právě že žádné náznaky nebyly. Měla jsem podepsanou smlouvu na příští rok, stejně jako moje spoluhráčky. Pro mě to byl docela šok. Volala jsem si s kamarádkou Laiou Palauovou, tak jsme si aspoň vyjádřily podporu.
Už se poohlížíte po novém angažmá?
Nechávám to na manažerovi. Už mě informoval, kde je o mě zájem, případně které kluby ještě shánějí hráčky. Zatím se ozvaly celky z Itálie a Turecka. A ještě z české ligy.
Takže kromě avizovaného zájmu pražského USK jsou ve hře ještě další kluby?
Hlavně tady na reprezentačním srazu. Holky mi říkají, abych šla do Hradce, nebo do Trutnova. (smích) To je jen taková sranda.
Co vám bude na Valencii nejvíc chybět?
Za čtyři roky jsem si tam užila spoustu pohody. Žije se tam vážně super, věci kolem basketu i mimo něj fungovaly. O to je konec smutnější. Navíc to bylo tak narychlo, že jsme se ani nerozloučila s přáteli. Stihnu to, až si pojedu pro věci, které jsem tam nechala.
Spravila jste si chuť v Harrachově?
Končíme dvoutýdenní fázi kondiční přípravy. Nejde o nic příjemného. Ale trenér Aleš Kaplan nás šetří, nemakáme až úplně na krev. Navíc se snaží trénovat zábavnou formou.
Co vás čeká teď?
Máme volný víkend a pak se přesuneme do Trutnova. Už jsme pár basketbalových tréninků měly, ale teď teprve začnou ty opravdové. K tomu přijdou prví přípravné zápas, tak jsem zvědavá.
Jaká se letos sešla na reprezentačním srazu parta?
Tak jako každý rok výborná. Pro mě je navíc skvělé, že hraju v zahraničí, tak si můžu konečně promluvit česky. Je tu pár nových lidí, ale všechno funguje bez problémů.
Před začátkem soustředění jste si užily i dva týdny volna. Jak jste jej strávila vy?
Především v Praze s rodinou a přáteli. Ale s rodiči jsme na pár dní vyrazili na výlet do Londýna.
Už jste si byla omrknout i dějiště olympiády?
Naši jsou velcí sportovci, takže jsme pár stadionů viděli. Ještě jsou ve fázi dodělávání, ale budou pěkné.
