Ročník 2018 mu zkrátka vyšel. „Zatím je to nejlepší sezona kariéry. Se svými časy jsem spokojený, ale vidím prostor pro zlepšení a chci se posunout dál. Mistrovství Evropy v Berlíně mi v létě uteklo, ačkoli jsem na něj úplně necílil. Teď se chci pokusit o olympiádu, kvalifikační období začíná v lednu“ vyhlásil osmadvacetiletý běžec.

Třemi zlatými kovy z letošních domácích závodů ukázal svoji všestrannost na dlouhých tratích. „Nejsilnější jsem asi v půlmaratónu, ale říkám, že pro mě je běhání jen jedno. Rychle a daleko. Co se ovšem liší, je trénink. Na každý závod se chystám jinak, příprava musí být pestrá, takže volíme různou intenzitu či terén,“ podotkl rodák z Chudčic na Brněnsku.

Právě nedaleko domova jej čeká jeden z posledních závodů letošního ročníku. V sobotu Homoláč vyběhne na čtrnáctikilometrovou trať podél brněnské přehrady v populárním závodě Vokolo príglu. Porazit se jej pokusí stovky dalších závodníků. Budou to mít ale těžké. Homoláč závod totiž v předchozích letech opanoval hned čtyřikrát. „Na přehradě to mám rád, protože bydlím nedaleko a hodně tréninků běhám v okolí trati. Závod má přátelskou atmosféru, znám tam hodně lidí, bude to krásné zakončení sezony,“ uvedl.

Trať tak s nadsázkou může zvládnout i poslepu. „Třeba skalky jsem vyběhl už tisíckrát a vím, kde leží jaký kámen. V závodě je důležité nepřepálit start, i když k tomu první kilometr svádí, je trochu z kopce. Důležité je také makat do vrchů, tam se ztratí nejvíc vteřin, u někoho i minut, “ prozradil loňský vítěz, na co si dát pozor.

Jeho kariéra se přitom mohla ubírat zcela jiným směrem. Běhu se Homoláč začal věnovat až v sedmnácti letech. Předtím místo běžeckých bot nazouval kopačky. „Jenže jsem v jednom roce prodělal dvě zranění a řekl si, že už to nemá cenu. Vyvrkl jsem si totiž kotník a noha se hojila dlouho. Bolely mě pohyby do stran, ale dopředu jsem běhat mohl. Navíc jsem měl dobrou fyzičku, v týmu jsem vytrvalostně vynikal,“ přiblížil účastník letošního mistrovství světa v půlmaratonu, na kterém obsadil pětašedesáté místo.

Velkou konkurenci pro něj mimo jiné představovali také atleti z Keni. „Žijí ve velké nadmořské výšce a postavy mají k běhu uzpůsobené, váží třeba jen pětapadesát kilo. Poslední roky tam jezdím na soustředění, třeba letos na jaře jsem byl v Keni dva a půl měsíce a ještě se tam chystám. V zemi je spousta dobrých běžců, s kterými mohu trénovat, a to mě posouvá dál,“ ocenil Homoláč kvalitu Afričanů.