„Měla jsem přijet ještě o týden dřív, ale to bych tu byla skoro sama. Tak jsem se doma připravovala individuálně,“ směje se osmnáctiletý talent slovenského basketbalu.
Čerstvě po maturitě, před studiem na vysoké škole a prvním zahraničním angažmá. V takové etapě se momentálně Páleníková nachází. V týmu Frisca bude nejmladší. Na takovou pozici je zvyklá. O místo v reprezentaci už bojovala mezi seniorkami, ale evropský šampionát jí utekl na poslední chvíli. „Příliš jsme nečekala, že se v konečné nominaci objevím. Je mi osmnáct let, nemám kam spěchat,“ odmítá lítost.
Chuť si spravila na mistrovství do 20 let. Slovenky, na rozdíl od Češek, hrály v elitní skupině. I když skončily až třinácté. „Bylo to klasické basketbalové léto. Po basketbalu jsem dva týdny odpočívala s rodiči,“ vysvětluje hráčka, která ve slovenské nejvyšší soutěži se svou Nitrou dosáhla na třetí místo.
Teď začíná psát novou kapitolu svojí zatím nedlouhé kariéry. V Brně našla neznámé prostředí, které jí však ihned padlo do oka. „Znala jsem svoje vrstevnice a pak pár holek z televize. Na zahraniční spoluhráčky ještě čekáme. Hlavně jsem chtěla spojit studium s basketbalem. Proto jsem právě v Brně,“ hlásí.
Ve vyhlášeném univerzitním městě žádná novinka. Většina sportovců se ale ve studiu zaměřuje právě na sport. Páleníková je výjimka. „Na Slovensku jsme přijatá na politologii. Kolem mého školního přestupu do Brna je ještě několik otazníků, ale snad všechno dobře dopadne,“ přeje si. I kvůli angličtině, kterou chce vypilovat na vyšší úroveň.
Také jeden z jejích koníčků je pro sportovce netradiční. Psaní. Na internetových stránkách jednoho slovenského deníku píše svůj blog, další poznámky a postřehy si píše pro sebe. „Psaní mě strašně baví. Samozřejmě ještě nevím, jestli mi k něčemu bude. Možná se mi to bude hodit při studiu,“ přemýšlí křídelnice s výbornou střelbou.
