Přestože však absolvuji s českou reprezentací devátý světový nebo evropský šampionát, takové klání jsem ještě neviděl. Už patří mezi rarity, kterou momentálně zažívají pouze fanoušci v Německu, jinde se závody motorových vodičů už nejezdí. „Přitom na brněnský velodrom na vodiče chodilo až pět tisíc diváků při Mezinárodním strojírenském veletrhu. Když nastartovaly tehdejší motorky značky Indian, slyšeli burácení motorů lidé na výstavišti a dorazili,“ přiblížil Buchta.

Poprvé jsem tento závod viděl až na mistrovství Evropy v Berlíně, kde na sobotní finále takzvaných „Steherů“ čekal naplněný velodrom. Proto je pořadatelé šampionátu zařadili do harmonogramu, i když je Mezinárodní cyklistická unie nepodporuje. Do hlaholu cyklisté arény najednou zaburácel zvuk motorů značky BMW o obsahu 750 kubíků, které začaly rotovat po dráze. Za nimi je připevněná rolna, otáčivá tyč, za níž jede nalepený cyklista na speciálním kole. A to dvě stě kol, padesát kilometrů.

Finále evropského šampionátu nabídlo napínavý souboj sedmi dvojic, které krouží rychlostí okolo sedmdesáti kilometrů v hodině a do řevu motorů pokřikují cyklisté na své vodiče v atypických helmách, zda jim mají přidat, nebo ubrat. Neustále se mění pořadí, němečtí fanoušci této disciplíně rozumí a odměňují svého domácího vítěze.

A já jsem si užil pohled na závod, který jsem dosud neznal. Motorky v tak klopených zatáčkách lze s trochou představivosti přirovnat k závodům automobilové série IndyCar. Vodiče sice jezdí o tři sta kilometrů pomaleji než taková auta, ale na velodromu přinášejí podobně uhrančivý zážitek, když se vyřítí ze zatáčky a divákům se tají dech…