Bernardová dominovala soutěži jednotlivkyň a s brněnskou parťačkou Alžbětou Dufkovou vládly i párovému zápolení. „Tituly moc nepočítám. Ale už se mě na to někde ptali, tak jsem zapátrala v paměti. Myslím, že obě v obou kategoriích vítězím od roku 1999. To už je šestnáct let," vzpomíná matadorka.

Před dvěma měsíci ji přitom postihla velká komplikace. Při tréninku ji mladší kolegyně Dufková nezaviněně zlomila ruku. „Ani bych nevěřila, že je to možné. Občas o sebe zavadíme a někdy se i lehce zraníme. Ale zlomenina je opravdu ojedinělá. Bavila jsme se o tom s doktory a říkali, že to musela být pořádná pecka. Něco jako zásah v bojových uměních," usmívá se Bernardová.

Zranění jí znemožnilo cestu do zámoří, kde měly společně s Dufkovou a náhradnicí Eliškou Skácalovou pilovat novou sestavu se světoznámým choreografem Stephanem Miermontem. „Stalo se to den před odjezdem. Hodně mě to rozhodilo. Bohužel jsem do Ameriky nemohla odcestovat. Dostala jsem klasickou sádru. Holky to musely zvládnout beze mě. Je škoda, že se to stalo zrovna v důležitém přípravném období," vypráví.

S nácvikem nové sestavy si tak musela poradit jinak. „Po nějaké době jsem dostala speciální sundavací sádru a mohla začít trénovat. Holky mi z Los Angeles posílaly nahrávky s novými prvky a já je nacvičovala. Naštěstí jsem se dostala rychle do formy. To ukázal i teď republikový šampionát," popisuje Bernardová.

Pro trojici akvabel představuje největší cíl olympijské Rio de Janeiro v příštím roce. „Už příští víkend startujeme na Evropském poháru v Amsterodamu, kde je ve hře jedno místo na hry. Ale přijedou Rusky, takže to asi nevyjde. Zlomové je pro nás jaro 2016, kdy se rozhodne v kvalifikaci o postupujících. Zbývá ještě devatenáct míst," vysvětluje.