Za pětadvacet let urazila dráhová cyklistika dlouhou cestu. „Dřív bývalý mistrovství až na konci srpna, teď se jezdí v březnu. Závodili jsme většinou na betonových otevřených drahách, které měřily 300, 333 nebo 400 metrů. V současnosti se hlavní sezona přesunula do zimy a krytých hal se dřevem,“ popisuje rozdíly Svatopluk Buchta, člen vítězného družstva stíhačů z roku 1986 a zároveň hlavní kouč Dukly Brno, která se stará o sprinterskou část reprezentace.

Tím se změnily i poměry mezi jednotlivými státy. Zatímco v současnosti dominují Velká Británie, Francie nebo Austrálie, před dvaceti lety vládlo Východní Německo, Rusko, Polsko či Československo. „Tenkrát měli všichni stejné podmínky, zatímco 250 metrů dlouhý dřevěný velodrom každá země nemá, což je také hendikep Česka. Musíme jezdit na dráhu za hranice,“ posteskne si Buchta nad dlouhodobým problémem.

Hendikep pociťují už mladí dráhoví cyklisté. „Děti si na dráhu zvykají dlouho, protože na čtyřsetmetrové se závodí úplně jinak, venku fungují jiné návyky,“ podotýká dlouholetý vedoucí české reprezentační výpravy Jan Kopač.

Ovšem nepříjemná zranění se objevují paradoxně víc na dřevěném velodromu než na dřívějším betonovém. „Na delší dráze se jezdilo o něco pomaleji a závodník měl víc času něco s krizovou situací dělat. Při pádu na dřevě nikdy nechybí třísky, viz případ Awang,“ připomíná Buchta malajského vicemistra světa, jemuž propíchl nohu dvaceticentimetrový kus dřeva.

Neporovnatelnou přeměnou prošla za poslední čtvrtstoletí také technologie. „Z chrommolyb­denových rámů kol se přešlo jen na karbon. To se projevuje na aerodynamice a také váze. Základem je i velmi brzká specializace závodníků, za nás se dělili na stíhače či sprintery až v juniorském věku,“ vypočítává Buchta.

Díky určitým omezením ovšem už k velkému boomu v dráhové cyklistice nejspíš nedojde. „Ještě před šesti lety bývala menší přední kola kvůli lepší aerodynamice, dnes se velikost obou kol sjednotila. Současnost jde proti stlačování časů i tím, že kola nesmí vážit méně než 6,8 kilogramů. Zpět se vrátila i jednotná stavba rámu. Všechno se děje kvůli fair play, aby se technologický vývoj materiálu nedostal někam, kde bude vyvolený jen pár federacím,“ uzavřel Kopač.