Mendrek se s německou reprezentací chystal už měsíc před mistrovstvím Evropy v dubnu. „Těsně před odjezdem za mnou přišel šéf svazu s tím, že jsem kdykoliv vítaný a pokud mám zájem, můžu s nimi trénovat dlouhodobě. Udělalo mi to obrovskou radost,“ říká dvaadvacetiletý badmintonista, jenž na šampionátu vypadl ve druhém kole s pozdějším vítězem Viktorem Axelsenem z Dánska.
Možnost rok trénovat s nejlepšími německými hráči z první světové stovky přitom není vůbec běžná. „Jsem první, koho si tam nechají tak dlouho. Je to obrovský úspěch. Němci jsou uzavření, vždy tam někdo byl třeba dva týdny a pak musel odjet,“ podotýká Mendrek, kterému pomohl i fakt, že se jeho otec Tomasz Mendrek dobře zná s vedením německé reprezentace.
Jen o známosti však nejde. Čím za měsíc tréninku u západních sousedů prorazil? „Řekli mi, že vytvářím v týmu dobrou atmosféru. I v náročných trénincích děláme nějakou srandu, ať vydrží pozitivní nálada. Druhá věc je moje bojovnost. Když jsme hráli zápasy, nechal jsem tam všechno. I když jsem byl v jejich prostředí, neřešil jsem, s kým hraju, povzbuzoval jsem se. Myslím, že si to u nich moc hráčů nedovolilo. Byli překvapení a říkali, že potřebují takové tempo,“ vysvětluje.
Od přípravy v Německu si slibuje právě vysoký herní rytmus. „Rychlost tréninku odpovídá zápasům na turnajích. Chci komplexně zlepšit hru a k tomu mi pomůžou výborní tréninkoví partneři. Výkonnostně tam budu třetí nebo čtvrtý, můžu se pořád posouvat dál,“ zmiňuje.
Za dva měsíce ho čeká další vrchol sezony – mistrovství světa v čínském Nankingu. „Přeju si buď soupeře z top desítky na světě, které běžně nepotkávám, nebo naopak někoho slabšího, abych se dostal do druhého kola. Získám tím víc bodů, než za vítězství na menším turnaji v Evropě,“ dodává Mendrek, který ještě před světovým šampionátem odehraje dva přípravné turnaje v Africe.
