Vystřílel si zlato na loňské olympiádě v Pekingu, může se pyšnit triumfem z evropského šampionátu i z juniorského mistrovství světa. David Kostelecký stále obohacuje sbírku úspěchů, medaile z individuálního mistrovství světa mu však stále schází.

Rodák z Holasic u Brna k ní měl velmi blízko o víkendu v Mariboru, jenže z toho byla v disciplíně trap „pouze“ bramborová příčka. Náladu mu tak spravil alespoň bronz ze soutěže družstev.

Medaile z MS vám stále utíká. Proč?
Uvědomuju si to vlastně až teď, když mi to říkáte. Dostat se do finále není nikdy jednoduché. V letošní sezoně jsem od sebe samého příliš nečekal. Že jsem dokázal být čtvrtý na světě, je pozitivní zjištění. Třeba to prolomím příští rok. Na přípravu, v níž jsem letos viděl obrovské rezervy, budu mít rozhodně více času.

Místo pod stupni vítězů je asi tím nejnepopulárnějším. Zklamaný tedy nejste?
Budete se asi divit, ale na to, jak jsem se na tuto sezonu po olympijském humbuku měl možnost připravovat, se možná jedná o malé vítězství. Na mistrovství světa jsem ve finále nikdy nebyl, takže si toho moc cením. Soupeři byli silní. Možná mi trochu chybělo štěstí, ale už jsem si ho asi vybral. Hřejivou náplastí je však medaile ze soutěže družstev.

Soutěž jste rozjel fantasticky. Chyboval jste až druhý den. Mrzí vás zpětně některý z chybných výstřelů?
Cestou z mistrovství jsem přemýšlel, jestli jsem mohl něco udělat jinak. Ale byly to chyby, k nimž dochází normálně. V Mariboru je pět střelišť, tři stará a dvě nová. První den jsem střílel na těch starých, která jsem z minulosti dobře znal. V neděli pak na nových, kde chybovala většina z nás. Nic si nevyčítám.

Určitě můžete být spokojený s rozstřelem o finále…
Určitě. Byli jsme čtyři na dvě finálová místa. Těší mě, že jsem to zvládl. Konkurence byla obrovská, všichni soupeři byli mistry ve svém oboru.

Byl jste velmi překvapený, když jste zjistil, že si odvezete bronz ze soutěže družstev?
Byl to pro mě doslova šok, protože jsem s tím vůbec nepočítal. Na mistrovství světa jsme v této disciplíně získali medaili po třiadvacet letech. Je to dobrý výhled do budoucnosti.

Oslavili jste to?
Bohužel nebylo kdy. Jenom jsme se vyfotili, potřásli si rukama a frčeli domů. Snad se ještě setkáme po sezoně.

Za dva měsíce vás ještě čeká finále Světového poháru v Pekingu, kde jste prožil pohádkový olympijský příběh. Určitě se do dějiště největšího triumfu v kariéře moc těšíte…
Slyšel jsem, že střelnice chátrá. Každopádně ji znovu velmi rád uvidím.