Stejně jako v individuálním závodě se nejlepší družstva utkají o medaile ještě v sobotní vyřazovací fázi. „V posledních deseti letech jsme pravidelně vozili s družstvem medaile z Evropy i světa. Nevím, jestli nám to ublíží, i když ostatním se tady celkem daří, možná to pro nás bude výhoda,“ přemítá střelec brněnské Komety Jiří Lipták.

Doposud se po mužské kvalifikaci sečetl nástřel trojice z dané země a vzniklo pořadí týmové soutěže. V Rakousku ovšem nejlepších osm družstev postoupí do play-off, kde na sebe narazí první s osmým, druhým se sedmým a tak dále. „Každý střelec týmu absolvuje položku s pětadvaceti terči, lepší celek postupuje mezi čtyřku a pokračuje se, dokud nebude vítěz. Nikdy jsme takhle nestříleli, doufám, že se mezi osm nejlepších dostaneme, výsledkově na to máme,“ uvažuje Lipták, který žije v Rajhradicích na Brněnsku.

Evropská federace novinku zkoušela poprvé loni u žen. „Slovenkám to pomohlo z osmého místa až k bronzu, když nejprve vyřadily první Finky. Z osmi týmů budou tři po kvalifikaci v nevýhodě, pěti to může pomoct a polepší si. Kdo měl dosud zlato na krku, musí se poprat a potvrdit ho,“ podotýká Lipták.

Ambice má také v individuální soutěži, vždyť v dubnu skončil druhý při Světovém poháru v Jižní Koreji. „V tréninku se mi moc nedařilo, takže od sebe moc neočekávám. Možná je lepší varianta překvapit než se před závodem cítit jako vítěz a dopadnout špatně,“ doplňuje majitel stříbra a bronzu z evropského šampionátu.

V roli obhájce loňského prvenství z ázerbájdžánského Baku vstoupí ve čtvrtek do kvalifikace trapu David Kostelecký. „Žádné očekávání nemám, neřeším, že jsem loni vyhrál, tam mi možná pomohly těžké podmínky. Byla to jiná střelnice, tahle mi nesedí, mám pocit, že mi to tady nejde, nestřílím dobře. Upřímně se modlím, abych něco zastřílel do družstva, samozřejmě se budu snažit,“ říká olympijský vítěz z čínského Pekingu z roku 2008.

Těžko se sžívá s jiným typem vrhaček, které vyhazují terče. „Stejný typ byl na olympiádě v Riu, nejsme na ně zvyklí. Mají rychlý výlet a trošku zpoždění, ale nepravidelné. Nikdo neví, jestli to je elektronikou, usazením, nebo konstrukcí vrhaček. Musím si hlídat víc věcí, než jsem zvyklý, není to automatická střelba, ale podmínky jsou pro všechny stejné. Není se na co vymlouvat, každý se musí poprat,“ doplňuje Kostelecký, jenž žije v Holasicích na Brněnsku.