Po pátém místě na nedávném evropském šampionátu tak přidal další střípek do životní sezony. „Je to úplně super pocit,“ směje se osmadvacetiletý brokař z Rajhradic na Brněnsku.

Už jste si s odstupem pár dní uvědomil, co jste dokázal?
Už mi to pomalu dochází. Vždyť už se podobný úspěch nikdy nemusí opakovat. Snažím si to teď užít a nabažit se medaile.

Takže už slavíte?
Ještě jsem oslavu nestihl uspořádat. Ale určitě něco spáchám a bude mě to stát nějakého panáka, aby se to okotilo. (smích)

To jsou určitě příjemnější starosti než v mnichovském finále, v němž jste na začátku minul čtyři terče…
Jo, jo. Přišla na mě trošku krize. Zrovna mi prolítla hlavou myšlenka, že mě doma drží palce celá rodina a kamarádi. Řekl jsem si, že kvůli nim musím zabrat. Nikdy není nic ztracené. Místo techniky jsem vsadil na rychlost, což vyšlo. Z patnácti dalších holubů jsem netrefil jen jednoho a to mě vyneslo na medailové pozice.

Po finále jste se dělil s Rusem Alipovem o druhé místo a po pár minutách jste se rozstřelovali o stříbro.
Rozstřel jsem trošku podcenil. Byl jsem roztěkanej, že mám medaili a vnitřně jsem se uspokojil. Přestal jsem se koncentrovat. Psychiku musím s koučem Zaoralem rozebrat a zapracovat na ní.

Bronz jste bral výkonem 142 bodů, odborníci přitom v Mnichově očekávali ještě vyšší nástřely. Zabránil jim silný vítr?
Po základní části byly nástřely opravdu vysoké, jenže pak pořadatelé vyměnili terče. Ty nové byly mnohem tvrdší, často z nich odletovaly jen malinkaté úlomky. A rozhodčí byli trošku slabší, z terče se občas viditelně zaprášilo, přesto pískli nulu. Spousta střelců se s nimi hádala. Pak se zatáhlo, ochladilo a foukal silný nárazový vítr.

Jak vůbec vypadal váš den „D“?
Byl jsem na střelnici už od šesti hodin ráno a soutěž končila až kolem šesté večer. Naštěstí jsem měl přes oběd pár hodin na odpočinek. Natáhl jsem se na hotelu a pustil si film.

Co si člověk zapne před finále?
Ani pořádně nevím. Myslím, že to byl Nepřítel státu. Ale film šel mimo mě, došla mi spousta esemesek, takže jsem se věnoval jim.

Na závod bylo asi těžké zapomenout…
I kdyby mě známí nepsali, cítil bych se stejně. Snažíte se soustředit na něco jiného, ale vždycky přilítne myšlenka na finále. Žaludek se sevře, potíte se… Ráno jsem snědl jen jednu bulku, nic dalšího jsem do sebe nemohl dostat.

Nakonec jste trefil bronz. Zajistil jste Česku účastnické místo v Londýně, ale vy sám tam můžete chybět. Jak to berete?
Olympiáda je za dva roky. Musím i dál ukazovat kvalitu a snad se do Londýna dostanu. Věřím, že kluci zajistí i druhé místo.

Letos jste trefil dvě špičková umístění na vrcholných akcích, zažíváte nejlepší sezonu v kariéře?
Určitě. Je to paráda. Před mistrovstvím jsem nechtěl nic zakřiknout, ale teď jsem si vnitřně dokázal, že se můžu v krátkém sledu dostat do finále dvou velkých akcí.

Dřív jste do nejlepší šestky nepronikl třeba jen „o jediného holuba“. V čem jste teď lepší?
Přichází léta, mám lepší postřeh a hlavně nabírám zkušenosti. Na každého střelce v závodě přijde krize a každý se s ní vypořádává jinak. Musíte něco změnit, ale je to především o hlavě. Nesmíte si v ní nechat hlodat nějaké myšlenky. No! I když já viděl ty naše v obýváku. (smích)

Jak vás přivítali doma v Rajhradicích?
Když se starosta dozvěděl, že startuju ve finále, nechal to vyhlásit rozhlasem, další den ráno mi v něm gratulovali. Velmi mě překvapilo, že závod sledovalo tolik lidí a moc jim za to děkuju!

JIŘÍ LIPTÁK

Narozen: 30. března 1982 v Brně
Výška a váha: 190 cm, 105 kg
Klub/trenér: SKP Kometa Brno/Radomír Zaoral
Největší úspěchy: ME 2008 (Nikósie) – stříbro (družstva) a bronz (jednotlivci); MS 2009 (Maribor) – bronz (družstva); ME 2010 (Kazaň) – zlato (družstva); MS 2010 (Mnichov) – bronz (jednotlivci) – vše trap