Čerstvá domácí mistryně ovšem tuší, že po bolestném rozchodu úspěšného dua k zápasu jednou stejně dojde. „Nejsem tím až tak poznamenaná, ale až to přijde, budu určitě chtít vyhrát i za Tinu," vyhlašuje třiatřicetiletá beachvolejbalistka.

Na oslavy nedělního prvenství nezbylo Skalníkové příliš času, protože se ihned po vyhlášení vracela zpět do Brna. Přestože vítězný pár ztratil v turnaji jediný set v semifinálovém duelu se Šárkou Nakládalovou a Eliškou Gálovou, triumf nepovažuje za jednoduchý. „Všichni viděli jen finále, kde to bylo jasné, ale hodně jsme se nadřely v boji o semifinále a právě v něm. Tam jsme odehrály nejtěžší zápasy," upozorňuje.

Skalníková ve finále proti Vendule Haragové a Michaele Formánkové čelila velkému náporu, protože většinu podání směřovaly soupeřky na ni. Jenže si na ni nepřišly. „Trochu jsem překvapila sama sebe. Tina má natrénováno, je v sezoně, u ní chyby nepředpokládaly. Spíš čekaly, že je budu víc dělat já, proto šla většina servisů na mě," vysvětluje.

Na turnaji v Praze se představilo hned několik párů, které vznikly v nedávné době. „Známe se jako jednotlivé hráčky, ale když se zrodí nový pár, tak nikdy nevíte, co vymyslí. Snažily jsme se sledovat naše protivnice v ostatních zápasech, i když taktika se mění podle soupeřů. Ukázalo se, že o první místo může teď bojovat třeba pět nebo šest párů, což je dobře i pro diváky," říká zkušená hráčka.

Finálové duely se odehrály netradičně pod umělým osvětlením. „Ale moc jsem změnu nevnímala, světla sice zapnuli, aby nebyl ostrý přechod, ale nám ještě svítilo slunce. Až finále mužského turnaje už se hrálo za úplné tmy," dodává Skalníková.