Přitom na předchozích dvou šampionátech získala bronz a v žebříčku států jí patří čtvrtá pozice. „Zažili jsme obrovské zklamání. Výsledek se odvíjel už od první zpackané porážky 16:21 s Katalánskem, po ní jsme ztratili sebevědomí a následovaly další. Ještě nedávno jsme za suverénními Nizozemskem a Belgií byli my, jenže teď se zbytek Evropy vyrovnal,“ poznamenává česká reprezentantka Marie Coufalová, která společně s Eliškou Jonákovou na turnaji zastupovala brněnský Korfbal klub.

Ve čtvrtfinálové skupině český výběr podlehl Nizozemsku 18:38, čímž se definitivně připravil o medaili, a zdolal Portugalsko 20:18. „V první půli jsme proti Holanďanům předvedli nejlepší výkon za posledních pět let, jako jediní jsme je donutili k vybrání oddechového času,“ těší aspoň Coufalovou.

Jenže porážky s Ruskem 21:23 a následně 16:20 od Portugalska znamenaly konečné osmé místo, které jako poslední zaručovalo účast na Světových hrách. „Prohru s Ruskem nikdo nečekal. Nevěřili jsme si na hřišti navzájem ani sami sobě. Zmar vyvrcholil s Portugalci,“ povzdechne si.

Země paxadoxů

Obrázek čtyřapůlmilionového města Shaoxing na východě Číny českému týmu neučaroval. „Je to země paradoxů. Bydleli jsme na předměstí v hotelu a hned pět metrů od něj byla uvázaná kráva. Lidé na šňůře s prádlem sušili ryby, vedle drahých obchodů se sportovním zbožím si zase myli hlavu v řece. Navíc je tam všechno šedé, všude velké staré budovy, špína a smog. I když lidi jsou přátelští,“ popisuje Coufalová.

Na každém kroku se tam Evropané střetávali s přísným komunistickým režimem. „Už na letišti jsme absolvovali tři kontroly, bezpečnostní rámy byly i na hotelech. Pořád nás počítali a na každý zápas dohlíželo aspoň deset vojáků a pět policistů. Hlídky nepřetržitě strážily i výtahy. Na internetu šly z českých stránek spustit pouze vyhledávač Seznam a web našeho klubu. Při přihlašování na Google, Youtube nebo Facebook jsme nalezli jen nedostupný server,“ líčí čtyřiadvacetiletá česká korfbalistka.

I přes velkou snahu se Číňané potýkali s nedostatky v organizaci. „Neměli autobusy k hale, dlouho jsme na ně čekali. V hotelu chyběla sauna s bazénem, které nám slíbili. V halách se kouřilo a na každou připadala jen jedna sprcha se studenou vodou,“ dodává.

Národní tým se vrátil v noci na pondělí a obě brněnské hráčky už se chystají na nedělní extraligový souboj v Havířově. „Doufám, že ho dvakrát porazíme aspoň o deset bodů,“ přeje si Coufalová.