Zatímco ostrovní fotbalisté se poprvé představili na evropském šampionátu v roce 2016 a o dva roky později na mistrovství světa, islandští házenkáři z prestižních akcí dovezli i medaile. Na letní olympiádě v Pekingu v roce 2008 získali stříbro a před jedenácti lety byli v Evropě třetí. Jenže na posledních velkých turnajích vyšli naprázdno. „Házená je poslední dva tři roky v útlumu,“ je přesvědčený Hardarson.

Podle něj je v zemi s populací 343 tisíc lidí sport číslo dva basketbal. „Opravdu? Island bych nezařadila mezi basketbalové země,“ podotýká překvapeně Kateřina Zohnová, zkušená křídelnice KP Brno. „Myslím, že islandský basketbal není zrovna top sport tady a nic o něm nevím,“ přidává královopolský kouč Dušan Medvecký.

Hardarson však trvá na svém. „Je to sice těsné, ale basketbal je opravdu před házenou,“ zdůrazňuje s tím, že za poslední roky přispěly k popularitě basketbalu živé televizní přenosy.

Islandské město Hafnarfjörður má téměř třicet tisíc obyvatel.
Šťastný zápisník z Islandu: Národní poklad? Vasrůvka z kohoutku

Před třetím zápasem v eurocupové základní skupině L se ale Medveckého svěřenky seznámily s tamějším stylem hry vůbec poprvé. „Basket, který hraje Haukar není takový jako třeba ve Francii. Tam je víc uspořádaný, víte, co následuje, kde bude clona a na koho se hraje. Na Islandu jde o takový mišmaš a není to moc čitelné,“ líčí Zohnová.

Brňanky kromě eurocupového zápasu absolvovaly v místním sportovním centru i dva tréninky. „Hala byla super a napočítali jsme v ní čtrnáct košů, což je ideální, když do tělocvičny přijde dvacet dětí. Byl jsem z toho nadšený,“ vypráví kouč.

Haukar ale není jen basketbalový klub. „Spojuje víc sportů. Fotbal, házenou, basketbal, volejbal, wrestling a další. Je tady snad všechno,“ vyjmenovává Hardarson.

Brněnskou výpravu přivítaly na islandském letišti tma a déšť.
Šťastný zápisník z Islandu: manažer jako taxikář, viceprezident soupeře nasytil

Sportovní centrum v Hafnarfjörðuru využívají dopoledne školy, večer tam kromě brněnských basketbalistek trénovali také házenkáři a o pár metrů vedle fotbalisté na venkovním hřišti s umělým povrchem. Někteří pak makali v posilovně. „Ten komplex je úžasný a takhle by to mělo vypadat v každém větším městě i v České republice. Klobouk dolů před nimi, co tady postavili,“ říká Medvecký.

A na stěně jedné z chodeb, kterými kráčí sportovci z Islandu do šatny, visí dres české házenkářské reprezentace s číslem čtyři a podpisem dvojnásobného účastníka olympijských her. „Petr Baumruk? Jasně, tady ho zná každý. Potkávám ho několikrát týdně ve sportovním centru, kde pracuje jako vedoucí,“ vyhrkne Hardarson.

Odchovanec lovosické házené žije na Islandu už třicet let, duelu jeho Haukaru s Královým Polem se ale nezúčastnil, prý byl mimo město.