Chce to nový úspěch, na který budeme hrdí, říká šampion z Nagana Hnilička

Oblastí, na které se chce zaměřit, je hned několik. „Moje vize je jednoznačná, protože jsem v oboru pracoval. Všechno jde přes trenéry mládeže, doba se změnila, celý svět na to zareagoval. Pokud chceme, aby naše děti vedli zodpovědní lidé, kteří vědí, jak s nimi pracovat, musí se jednat o profesionály. Budeme komunikovat se sporty, aby zajistily, že budeme mít kvalifikované kouče nebo instruktory,“ popisuje Hnilička.

Problém vidí v tom, že současní trenéři na děti příliš tlačí. „Snažíme se intenzivně pracovat s kouči mládeže, tady vidím cestu. Potřebujeme co nejvíc rozšířit základnu a zařídit, aby děti sport bavil. Došli jsme do rané specializace, což je špatně. Svět od ní už odstoupil a my pořád mladé odmala drtíme daným sportem a netýká se to jen hokeje. Potřebujeme od zastaralé metody ustoupit, ale máme problém. Trenéři jsou totiž zvyklí na něco jiného. Musíme začít brousit diamanty až v dorosteneckém věku, kdy si děti lépe uvědomí, kam chtějí cílit,“ přemítá trojnásobný mistr světa.

Zároveň dobře vidí, že současná generace se hodně odlišuje od úspěšné party z Nagana. „Nerad kritizuju, ale celý svět se změnil. Dřív trenéry dělali dost často i naši otcové. Měli výhodu, že pracovali s dětmi, které byly zvyklé chodit před barák. Nedělaly nic jiného, než že lezly po stromech, hrály fotbal, hokej a různé sporty. Jejich pohybová gramotnost byla tudíž dobrá. Navíc tehdy neměly videohry. I přístup k autoritám byl úplně jiný, s tím se nyní pereme jak ve školství, tak ve sportu,“ přiznává Hnilička.

V sedm ráno jsme slyšeli píšťalku. Rusáci už běhali, provokovali, vzpomíná Černý

Podle něj je taktéž nutné se zaměřit na profesionální sportoviště, kterých je v České republice nedostatek. „Musíme nejenom vybudovat novou infrastrukturu, ale také renovovat stávající, jelikož jde o bolavé místo.

Musíme si sednout i se všemi sporty, infrastrukturu zmapovat a říct si, jak můžeme sportoviště vybudovat. Pokud chceme pořádat různé akce, tato sportoviště musejí splňovat i mezinárodní parametry,“ říká čtyřiačtyřicetiletý rodák z Litoměřic.

Úkoly v politice jej tak zaměstnávají, že ani neměl čas zapnout televizi, kde se vysílalo opakování bojů národního týmu v Naganu. „Snažím se od rána zabývat problematikou financování sportu a vložení systému i pravidel. Navíc mě to i baví, jinak to dělat nebudu,“ usmívá se Hnilička.

K historickému úspěchu už se nevrací ani myšlenkami. „Dívám se dopředu, i když Nagano je fajn vzpomínka. Chce to ale i nějaký nový úspěch, na který budeme hrdí,“ dodává.