Jste spíš skokan na lyžích nebo běžkař?
Vede u mě skákání. Ne, že bych u něj začínal, ale sledoval jsem závody skokanů a to mě přitáhlo k lyžování. Pavel Ploc byl můj vzor, sledoval jsem jeho závody a chtěl jsem být jako on. Skokani v mé době začínali jako kombiňáci, dělali jsme skok i běh na lyžích.

Čím jste tedy jako sportovec začínal?
Naši mě samozřejmě brali na běžky nebo na sjezdové lyže. Když jsme přijeli na sjezdovku tak jsem hned zkoušel skákat na každém skokánku. Samozřejmě následovaly i pády, ale bavilo mě to a přemluvil jsem tátu, který mě vzal v Liberci na můstky do Lidových sadů. Tam jsem se přidal do oddílu Ještěd Liberec a začal trénovat.

Měl jste radši velké nebo střední můstky?
Vždycky jsem si víc věřil na menších můstcích, ale výsledky jsem měl mnohdy lepší na velkých. Byl jsem hodně odrazový typ a na malém můstku se dobrý odraz projeví víc. V letu jsem nebyl až tak koordinovaný a hlavně jsem byl těžší než soupeři. Měl jsem silné nohy, ale nebyl tak lehký, aby mě to odnášelo na velkém můstku.

Měl jste z nějakého můstku strach nebo respekt?
Vždycky spíš převládlo nadšení. Přemlouvali jsme trenéra, aby nás pustil na větší můstek. Samozřejmě, když bylo špatné počasí, hodně foukalo, na můstku hvízdaly trubky, trhaly se vlajky a v mlze nebylo vidět, tak jsem respekt měl. Ale neměl jsem se skákáním problém. Když trenér řekl „jde se“, skákal jsem.

Čtyřikrát jste reprezentoval na olympijských hrách. Co pro vás tato událost znamená?
Znamená nejvíc, co člověk v severské kombinaci může dosáhnout. Olympiáda je jednou za čtyři roky a sdruženáři se na něj připravují celou dobu. Je to v našem sportovním odvětví úplně nejvíc.

Kterého výsledku si ve své kariéře ceníte nejvíc?
Určitě nejvýš řadím páté místo na olympiádě ve Vancouveru. Párkrát jsem ještě byl na bedně ve světovém poháru, ale tam je třeba dvacet závodů za sezonu a olympiáda je jen jednou za dlouhou dobu.

Neříkal jste si zpětně po pátém místě, že jste měl i na cenný kov?
Odjížděl jsem s tím, že chci bojovat o medaile. V posledním závodě před olympiádou jsem byl druhý a měl jsem i další dobré výsledky. Věřil jsem si právě na malém můstku, ale prostě to nevyšlo. Dolehla na mě i atmosféra na hrách a podmínky nebyly ideální. Zkrátka to neklaplo podle mých představ. Po skocích jsem byl dost naštvaný. Spoléhal jsem spíš na skoky a bylo jasné, že po nich už není úplně o co bojovat. V běžeckém závodu jsem se pohyboval i kolem dvacátého místa a už to vypadalo s úspěchem bledě, ale kousnul jsem se a v posledním velkém kopci se snažil být vepředu. A najednou to šlo. Škoda, že už se nebojovalo o první tři místa, která nám ujela.

Stihl jste se podívat ve středu na sdruženářský závod v Pchjongčchangu?
Bohužel ne, byl jsem na cestě na brněnský Olympijský festival. Když jsem slyšel, jak pořadatelé ruší všechny závody, tak jsem si říkal, že jsem o nic nepřišel a proč vůbec jedu, že nebudu mít co komentovat. Výsledky samozřejmě vím.

Nejlepší byl na jedenadvacátém místě Miroslav Dvořák. Co na jeho výkon říkáte?
Určitě to není umístění zadarmo, nějakou kvalitu to ukazuje, ale samozřejmě si za to kluci nic nekoupí. Za výkony stojí ohromné množství dřiny a je škoda, že asi zase nebyly regulérní podmínky. Divím se, že závod vůbec odskákali. Tomáš Portyk měl na posledních závodech desáté a čtvrté místo, takže jsem čekal, že zase bude bojovat na podobných místech.

Jak vidíte budoucnost severské kombinace v České republice hlavně vzhledem ke špatnému stavu můstků u nás?
Určitě to ubírá členskou základnu. Budoucnost vidím v tom, že máme na olympiádě dva juniorské mistry světa Portyka a Pažouta, pokračovatelé tedy máme. Můstků je ale málo a ubývají a v odvětví je málo peněz. Mrzí mě zrušení malých libereckých můstků kvůli mistrovství světa. Měly je nahradit jiné ve Vesci, které ale nestojí. Můstky, kde jsem začínal, jsou už taky zrušené.

V zázemí asi hodně zaostáváme, že?
Pro naše sportovce je o kus těžší se prosadit. Máme ale Lomnici a Harrachov a věřím tomu, že tam pořád budou vyrůstat nadějní kluci. Mrzí mě ten Liberec, kde byla silná základna.

Líbí se vám myšlenka Olympijských festivalů?
Určitě je to pro děti bezvadné, že si sporty vyzkouší. Já jsem nikdy neměl příležitost něco podobného okusit.

Před koncem kariéry jste zmiňoval, že si nedokážete představit nástup do fabriky. Jak se tedy živíte teď?
Po konci aktivní kariéry jsem dělal pomocného dělníka na stavbě. Kopal jsem a podobně. Pak jsem ale nastoupil jako voják z povolání. Od loňska mě dokonce uvolňují od armády, abych trénoval na Dukle. Dvakrát týdně vypomáhám klukům, kteří nejsou pryč na závodech. Předávám jim zkušenosti.