Ulevilo se vám, když z vás spadlo trenérské břemeno?

Je to pro mě o víc než sto procent lepší, nemusím vymýšlet tréninky, jedu naplno odtrénovat, nemusím přemýšlet kolik nás je, jaké cvičení udělat. I reprezentační trenér mi doporučil, abych se soustředil víc na sebe a zlepšoval se.

Zpřísnil trenér Kopecký i tréninkovou morálku, se kterou bývaly potíže?

Zavedl pořádek, dřív to nebylo moc dobré. Přišli jsme na čas, teď musí být každý patnáct minut před začátkem v kabině, abychom začali včas. Omluva z tréninku musí přijít aspoň půl dne dopředu, ať se může cvičení naplánovat.

Zavedl rovněž přísnější postihy?

To zase ne. Ale jsem klubový pokladník a vypisoval jsem nějaké nové pokuty. Je tam také možnost, že pokud se trenérovi něco nelíbí, udělí pokutu. Ale pořád fungujeme na amatérské bázi, takže výše je vesměs směšná.

Na co se pod novým koučem Kopeckým především zaměřujete?

V letní přípravě hodně dbal na obrannou činnost, zlepšení bylo vidět už v přátelských zápasech. Také standardní situace, kde nastával problém, protože jsme se extra nescházeli. Pilovali jsme je.

Je pro tým nevýhoda, že mu momentálně chybí nějaký nadstandardní zahraniční hráč?

Brazilci nadstavbu mají, držení míče, techniku, umí obejít dva protihráče, Chrudim díky nim vyhrávala tituly. Loni jsme měli Rusa a Bělorusa, měli zájem, nakonec nechodili. Když cizince, už je lepší mít profesionály, kteří se na futsal specializují. Na jednu stranu jsem rád, že fungujeme na amatérské bázi. Jsou tu mladí kluci, kteří prošli velkým fotbalem ve Zbrojovce, mají dobré návyky. Držíme víc pospolu.

Vidíte třeba i díky příchodu reprezentanta Vítězslava Hrubého letošní Helas jako nejsilnější, ve kterém jste hrál?

V klubu jsem asi od nějakých šestnácti let. Myslím si, že i díky Markovi Kopeckému to tak je.

Každoročně vás lanaří elitní české kluby. Dorazila nějaká nabídka i letos v létě?

Tento rok ne, minulý jsem koketoval s Benagem a Slavií, ale už mám rok a čtvrt syna, takže je pro mě na prvním místě rodina. Máme v Brně zázemí, práci, hraju ještě velký fotbal v Rakousku. Na devětadevadesát procent nabídky odmítnu.

Vnímá už syn, že má tátu futsalistu?

Viděl už finále Brněnského poháru, kde jsme porazili Tango a dokonce se fotil u trofeje, ale asi si to ještě neuvědomuje. (úsměv) Doma si do balonku samozřejmě kopnem.

Konec kariéry máte ještě daleko, máte přesto dál trenérské ambice i na nejvyšší úrovni?

Obětoval jsem futsalu i velký fotbal. Snažím se mu dávat všechno, když můžu. Trénoval jsem loni naši kategorii do sedmnácti let a stali jsme se mistry, což je povzbuzení do další práce. Doufám, že u futsalu zůstanu i po konci kariéry.