„Bronz byl v olympijské disciplíně, která pro mě znamená nejvíc. Navíc tam byla velká konkurence, tak deset dvojic sahalo po medaili,“ tvrdí Kaňkovský.

Mistrovský titul z omnia, takového cyklistického víceboje, má ale jedno velké plus. Díky němu se může chlubit dresem pro světové šampiony. „To pro mě hodně znamená. Možná ještě přehodnotím, která medaile je důležitější,“ uvažuje cyklista.

Co s mistrovským dresem udělá, už však ví téměř jistě. „Nejspíš ho dám do bratrova obchodu, aby ho tam vystavil. Už před mistrovstvím předpověděl, že vyhraju,“ prozrazuje s úsměvem Kaňkovský.

Jeho sourozenec Josef je také závodí na kole a bratra hodně v jeho kariéře podporoval. V Olomouci má cyklistickou prodejnu. Čerstvý mistr světa se neměl možnost závodění na kolech vyhnout. „Jsem z cyklistické rodiny. Hned jak to šlo, tak jsem oddělal kolečka. Když jsem viděl bráchy jak závodí, tak jsem chtěl taky,“ popisuje své začátky .

Třiadvacetiletý muž jezdí svůj oblíbený závod dvojic jen něco přes rok. Předtím se věnoval sprintům, vyzkoušel si i horské kolo. „Dráhová cyklistika je krásný sport. Závod dvojic mě baví nejvíc. Musel jsem hlavně dohnat vytrvalost. Ve sprintech jsem si dal jedno dvě kola a měl jsem hotovo,“ vysvětluje. Při madisonu má těch kol dvě stě a ujede padesát kilometrů. Se svým parťákem Petrem Lazarem si evidentně rozumí. „Když mi to nejde, tak to doladí on a naopak. Vyhovujeme si,“ chválí si spolupráci mistr světa. „Teď by pro nás bylo nejlepší, kdybychom měli dobrou dráhu někde blízko a nemuseli někam daleko jezdit,“ stěžuje si na závěr olomoucký cyklista. Jeho další cíl je jasný – medaile z olympiády.