Zkalily je střevní potíže před startem časovky, do níž vkládal celoroční úsilí, ale nejen to. „Vše začalo odloučením od táty, který se mi stará o všechno od nasazování kontaktních čoček až po přípravu kol. Kvůli dělené akreditaci musel z olympijské vesnice do vybydleného špinavého hotelu, aby uvolnil místo nicnedělajícím funkcionářům. Už se nám nepodařilo mu vyřídit akreditaci do závodního depa a byl jsem jediný závodník bez doprovodu na trati," nechápal Koblasa, který i tak vydřel v časovce sedmé místo.

Před hromadným závodem nemohl pořádně spát ani jíst. „Dolehla na mě psychika, ale nepřidali mi ani funkcionáři z vedlejšího pokoje, kteří si do čtyř do rána pouštěli nahlas filmy. V nájezdu do čtvrtého kola se mi udělalo zle a rozbolela mě hlava, raději jsem odstoupil. Nebýt mých trablů, získám lepší umístění," popsal závodník Kociánky Brno, jenž prodělal dětskou mozkovou obrnu.

Parádní výsledky předvedl Koblasa na dráze. V závodě na kilometr s pevným startem vytvořil nový český rekord a dojel třináctý, ve tříkilometrové stíhačce si vylepšil osobní maximum a skončil osmý. Parádním výkonem pak pomohl ke čtvrté příčce týmovému sprintu, který jel s Jiřími Ježkem a Bouškou. „Z výsledků mám radost, i když jsem toužil po medaili. Ale po třech týdnech na dráze už jsem byl unavený. Dohromady jsem jel pět disciplín v sedmi dnech, což mě vyšťavilo. Další paralympiáda v Riu je pro mě velká medailová výzva, ovšem počet disciplín musím snížit tak na tři," odtušil Koblasa.

Na toho zapůsobil závěrečný ceremoniál paralympijských her. „Na stadionu bylo sedmdesát tisíc lidí, pořadatelé nachystali nádhernou show. Atmosféra byla úžasná a jsem rád, že jsem se do Londýna dostal," rozzářil se.