Jak s odstupem hodnotíte letošní Dakar?
Co se týče trasy, byl asi nejjednodušší, jaký jsem zatím jel. Trať pořadatelé připravili hodně rychlou, ale taky nebezpečnou. Vždyť dva lidi zemřeli. Zároveň panovala nebývalá zima. Na rozdíl od předcházejících let jsem vůbec nezhubnul, minulé roky přitom třeba pět až deset kilo. Výhoda zimy byla v tom, že jsme neměli problém s chlazením motorů. Ale kvůli chladu panovala studená atmosféra i v bivaku. Nefungovalo to jako v jiných ročnících, že jste si sedl a poklábosil s ostatními. Všichni byli zachumlaní. Jako studenou jsem vnímal i atmosféru Dakaru od fanoušků, s jižní Amerikou se to vůbec nedá srovnávat. Hlavně na začátku byla divácká kulisa slabá.

Jak dnes nahlížíte na nehodu s van den Brinkenem?
Pro nás ta událost byla strašná. Nemohli jsme jí nijak zabránit. Přitom Martin je náš kamarád.Chvíli předtím jsme ho předjížděli. Byla to jednoznačně jeho chyba, protože nám nedal znamení, že se chystá odbočovat, takže jsme s tím nemohli nic dělat. Potom, co se to stalo, jsem prožíval strašné okamžiky a myslel, že je všechno ztracené.

Dvaadvacetiletí mladící Daniel Krenželok (vlevo) a Šimon Stránský (vpravo) mají Kometu obohatit o drajv a energii.
Hokejová dvojčata mají Kometě přinést dravost. Stránský zase chce umlčet kritiky

Nakonec jste se ale do závodu vrátili…
Zafungoval duch Dakaru. Hodně pomohl David Křípal (Ouředníčkův navigátor – pozn.red.) a taky tamní fanoušci, od nichž jsem pomoc vůbec nečekal, ale hned se seběhli a nabídli pomocnou ruku. Oprava se zdařila díky tvrdé práci našich mechaniků, pomáhali i mechanici van den Brinkena. Pořád to ale vypadalo dost beznadějně.

Byla to nejsložitější oprava automobilu, jakou jste kdy zažil?
Většinou se vyměňují jen jednotlivé díly, teď jsme potřebovali nahradit celý zničený předek vozu. Hned na druhý den ráno jsem volal do Jihoafrické republiky, odkud auto je, aby nám poslali plán, jak má předek správně vypadat, jak tam máme dát jednotlivé trubky a podobně. Podle fotky jsme potom vyráběli předek a dávali tam, co jsme zrovna měli po ruce.

Martin Dočekal.
Další trejd mezi Kometou a Vítkovicemi. Dočekal odchází na hostování

Automobil jste opravili, ale plány na slušné umístění jste mohli vinou nehody odpískat…
Jeli jsme tam s jinými cíly a do oné nehody jsme se pohybovali přesně na pozicích, na kterých jsme chtěli v první polovině závodu být. Ale na druhou stranu musíme hovořit o velkém štěstí, že celá situace dopadla, jak dopadla. Stačilo, abych byl o vteřinu rychlejší, kamion do nás narazil z boku a nechci přemýšlet nad tím, co by se stalo… Štěstí nás provázelo třeba i v situaci, kdy nám došel benzín pět set metrů za cílem jedné etapy.

Poznačila vás nějak nehoda?
Po fyzické stránce žádný problém nemám, ale dovezl jsem si šrámy na duši. Zažil jsem nehodu, jakou do té doby nikdy, a už ji mám za sebou. Otřásla námi také zpráva o smrti motocyklisty Paula Goncalvese, Šlo o strašně známou osobnost a velkého sympaťáka. Člověk si pak klade otázku, jestli tohle všechno má smysl. Trvá pak nějaký pátek, než se z toho vůbec dostanete. Pořád je to ve mně.

Pavel Kelemen ve sprintu na mistrovství světa v dráhové cyklistice.
Mám toho plné kecky, říká Kelemen. Dva závody ve dvou dnech: jede o olympiádu

Na čem musí pořadatelé zapracovat do příštího ročníku?
Na spoustě věcí. Některé jsme jim i říkali. Už na začátku nezvládli logistiku. Když jsme převáželi techniku do servisního parku, vyšlo to zrovna na pátek večer, kdy je tam největší provoz. Přitom stanovili, že tam musíme být za hodinu, dostali jsme se tam za čtyři. Problém byl i v souvislosti s krátkými dny. V půl šesté už se stmívalo a v sedm padla úplná tma. Pořadatelé určili, že jezdci musí dokončit etapu v pět odpoledne, jinak budou diskvalifikováni. Když se vám něco porouchá, jde o šibeniční termín. Je to trochu porušení ducha Dakaru, dřív se prostě stávalo, že jezdci přijížděli až za tmy. Kvůli bezpečnosti to ale tentokrát zatrhli.

Velkým tématem letošního ročníku byla účast šampiona formule 1 Fernanda Alonsa. Jak na vás zapůsobil?
Musím se před ním poklonit. Jde o obrovského profesionála a působil mega sympaticky. V bivaku jsme ho vnímali jako hvězdu. Každý se s ním chtěl vyfotit a on vždy ochotně zapózoval. Chvíli jsem se s ním u aut i pobavil. Řešili jsme zrovna, jaké měl problémy. Jevil se mi jako hrozně příjemný člověk a jde vidět, že k Dakaru přistupuje s velkým respektem.

Michal Březina.
Březinův zmar. Boj o evropskou medaili nevyšel, dvakrát upadl