Dálkař Roman Novotný před olympiádou v Londýně rozepsal podobný atletický scénář jako v roce 2008 před hrami v Pekingu. Na jaře nezářil a limit 820 centimetrů přeletěl znovu těsně, opět v Brně a opět v poslední možné chvilce.

Jenže v Pekingu Novotný skočil rovnýma nohama do finále a skončil na výborné osmé příčce. Tady se oba příběhy rozchází. Z Londýna si totiž brněnský atlet přivezl asi největší zklamání kariéry. Šestadvacetiletý reprezentant skočil v kvalifikaci jen 696 centimetrů a skončil na 38. místě. K finále měl na hony daleko. „Těsně před olympiádou mi spadla forma. Neměl jsem na to," smutní dálkařský pětinásobný mistr republiky.

Kde jsou příčiny neúspěchu?

Neměl jsem formu. I jediný měřený pokus na 696 centimetrů byl nepovedený. Měl jsem nedošlap, podlomilo se mi tělo. Nejhorší je, že i dva pokusy s přešlapem neletěly daleko.

Před olympiádou jste skočil v Brně výborných 822 centimetrů.

To ano. Jenže jsem plnil limit na mistrovství Evropy, potom přišlo mistrovství republiky, honil jsem na poslední chvilku i limit na olympiádu. V těchto pěti týdnech jsem formu cítil, jenže těsně před olympiádou mi spadla.

Už před odjezdem do Londýna jste tušil, že dopadnete špatně?

Trošku jo. Cítil jsem se blbě, i když jsem doufal, že se všechno na poslední chvilku spraví.

S čím jste nastoupil do sektoru před prvním pokusem?

Ještě v den závodu jsem věřil, že se mi kvalifikace povede. Při rozcvičení jsem vypadal dobře. Do prvního pokusu jsem šel naplno stejně jako na každém jiném závodě, ale hned po něm bylo jasné, že se mi dařit nebude. Neměl jsem na to.

Co se vám honilo hlavou?

Byl to marný boj. Míchala se ve mně odevzdanost, bezmoc a chtění se s tím poprat. Jsou to pro sportovce nejhorší pocity.

Mohl jste před olympiádou udělat v přípravě něco jinak?

Přemýšlel jsem o tom. Jenže na nic jsem nepřišel. Asi kdybych limit na hry neskočil na poslední chvilku a měl ho v kapse dřív, jsem v pohodě. Věděl jsem před odjezdem, že mi forma odchází, takže jsem zkusil něco přitrénovat. Jenže změna nepřicházela.

Cítíte o to větší motivaci do příští sezony?

Když se mi nedaří, mám vždycky velkou motivaci do další práce. Jenže teď je to těžké. Když dáváte tréninku maximum a ve výsledku se nic nevrací, máte hrozné pocity.

Změníte kvůli špatnému výsledku z Londýna něco v tréninku před zimní přípravou?

Něco plánuju, ale musím si vše nechat projít hlavou. Nechci nic říkat nahlas, protože to teď nemám promyšlené.

Ani Štěpánovi Wagnerovi se kvalifikace nevydařila a skončil třicátý.

Jeli jsme spolu zpět do olympijské vesnice. Oba jsme byli strašně zklamaní. Ani přesně nevím, co Štěpán říkal. Pro něho to byla skoro jistě poslední olympiáda. Uvažuje, že teď po sezoně skončí. Možná vydrží závodit ještě rok. Zasloužil si projít do finále. Je to škoda.

Když pominete sportovní neúspěch, jaký pro vás byl olympijský Londýn?

Skvělá akce s výbornou atmosférou. Když u obrazovek fanoušci křičí a povzbuzují, člověka to vtáhne do hry. Byl jsem překvapený, jak dobře se takhle velká akce dá zorganizovat. Všechno klapalo.

Líbil se vám více Peking, nebo Londýn?

V Pekingu bylo všechno veliké a v Londýně spíše menší. Cítil jsem se proto asi lépe v Pekingu, protože teď jsem měl trochu dojem stísněnosti.