Jak dlouho ve vás myšlenky na konec kariéry zrály?

Možná už před dvěma lety jsem o tom začal přemýšlet. Pořád se mi honilo hlavou, jak dlouho ještě vydržím a co budu dělat poté. Vážněji jsem o tom začal uvažovat minulou zimu.

Roman Novotný
Třicetiletý brněnský atlet ukončil nedávno aktivní dálkařskou dráhu. S královnou sportů koketoval od patnácti let, před tím hrál hokej. V počátcích kariéry skákal také do výšky. Jeho největší úspěch je osmé místo z olympiády v roce 2008 z Pekingu. Tehdy se výkonem rovných osm metrů dostal do finále olympijské soutěže dálkařů jako první český závodník po 72 letech. Účastnil se her o čtyři roky později v Londýně, tam však propadl, když neskočil ani sedm metrů. „Chtěl jsem předvést pořádný výkon a místo toho jsem udělal mezinárodní ostudu. To byl výkon hodný unavené dorostenky," kroutil tehdy hlavou. Výkonem 822 centimetrů z roku 2012 je za Milanem Mikulášem druhý v českých historických tabulkách. Od roku 2013 se výsledkově trápil a v září se rozhodl definitivně ukončit aktivní kariéru. Nyní pracuje v marketingové fir­mě.

Kdy přišel rozhodující moment?

Žádný zlomový okamžik nenastal. Ukončení kariéry vyplynulo postupně. Dlouho mě motivovala vidina třetí účasti na olympiádě. Jenže atletika mě pomalu přestávala bavit. S tím šla ruku v ruce i výkonnost. Měl jsem na výběr. Buď si dám pauzu a poté do toho zase naplno vlítnu, nebo se na to vyprdnu. Rozhodl jsem se pro druhou variantu.

V roce 2012 jste skočil osobní rekord 822 centimetrů, pak však vaše výkonnost šla dolů…

Záměrně jsem polevil v tréninku. Potřeboval jsem si odpočinout. Poté jsem si myslel, že do toho půjdu zase naplno, jenže se mi už nechtělo.

Litujete zpětně konce?

Vůbec. Jsem spokojený. Jde sice o obrovskou životní změnu, ale já si ji užívám. Vše vidím z úplně jiného pohledu. Kdybych se nedostal na dvě olympiády, tak mě to třeba v srpnu při Riu zamrzí, ale své jsem si plnil. S atletikou jsem však stále v kontaktu, chodím každý den sportovat. Teď o víkendu jsem se byl třeba podívat na halovém šampionátu v Ostravě.

Čím se nyní živíte?

Pracuji v jedné marketingové firmě na obchodní pozici. Nová práce mě dost baví, je hodně pestrá. Jsem v kontaktu s lidmi a používám moderní technologie, nechci, aby mi ujel vlak. Na tento krok jsem se připravoval poslední tři nebo čtyři roky. Takový šok to pro mě tedy nebyl. Věděl jsem, do čeho jdu.

Ve vašich šlépějích jde další Jihomoravan Radek Juška. O víkendu skočil limit na olympiádu do Ria de Janeiro, minulý rok získal evropskou medaili z haly. Má šanci i na světové úspěchy?

Radek je velký talent. Jeho nevýhoda tkví v tom, že bývá víc zraněný, než jsem byl já. Když je však v pořádku, jeho výkonnost je stabilní. S tím jsem míval problém zase já. Myslím, že nějaké rezervy má ještě v rychlosti. Podle mě v něm dříme velký potenciál. Může skočit i za osm třicet.

Váš osobní rekord je druhý nejlepší v české historii. Mrzí vás zpětně, že jste nepřekonal 825 centimetrů Milana Mikuláše?

Doteď mě ty tři centimetry štvou. Už asi od dvaceti let jsem snil, že rekord jednou překonám. Bohužel se mi to o chlup nepovedlo. Jde o jednu z nesplněných met.