„Pravděpodobně by mě porazil, protože jak jsem sledoval sociální sítě, jeho forma vypadala opravdu fantasticky. Teď už vím proč," řekl v rozhovoru pro Deník Rovnost znojemský rodák, jenž na kartonové posteli v Japonsku spal poprvé v pondělí.

Jaká byla cesta?
V letadle jsem měl vedle sebe volné místo, takže jsem i pár hodin naspal. Byla to pro mě asi jedna z těch lepších dlouhých cest. (smích) Do Tokia jsme dorazili zhruba ve tři hodiny odpoledne a navzdory očekáváním jsme letiště proběhli docela rychle. Trvalo asi jen dvě a půl hodiny, než jsme seděli v autobusu směr olympijská vesnice.

Věděl jste od jiných sportovců, že se na letišti zdrželi dlouho?
Měli jsme takové zprávy a mám dokonce pocit, že cyklisti čekali až dvanáct hodin, než prošli všemi procedurami. To je hodně dlouhé. Co ale vím, šlo vždycky o speciální lety, zatímco my jsme cestovali charterem a dorazili na jiné letiště, kde to bylo rychlé.

Už jste se zabydlel v olympijské vesnici?
Docela ano, ale pokoje jsou opravdu maličké a takové skromné. Jsou ale víceméně stejné jako vždycky, za mě je všechno v pohodě.

Hitem olympiády jsou papírové postele na pokojích. Jak se na nich spí?
(smích) Mohu potvrdit, že postele jsou opravdu kartonové. Jsou na nich ale kvalitní matrace a kdybych neviděl, z čeho jsou, tak tomu nevěřím. Postel se totiž ani nehne, je pevná a nic nevrže. Ač to zní asi trochu zvláštně, spal jsem na ní úplně v pohodě.

Chystáte se na zahajovací ceremoniál?
Jsem na něj přihlášený, ale ještě nevím ani jeho program, ten se dozvím asi v následujících hodinách nebo dnech. Záleží, jak dlouhé to bude, protože se mi nechce před závodem někde stát několik hodin nebo chodit někam daleko. Na druhou stranu jde o velký zážitek, tak uvidíme. Každopádně nástupovou kolekci mám, i když to nebylo úplně jednoduché.

V čem byl problém?
Samozřejmě ve velikosti. (smích) I když se oblečení šilo na míru, dvakrát se to celé předělávalo. Bylo to trochu komplikovanější, ale mám ho.

Závodit budete až 4. srpna. Je pro vás výhoda, že jste v Japonsku dva týdny dopředu?
Jsem za to rád, ale neměli jsme extrémně moc na výběr. Pro nás začátek soutěže je technická porada, která je společná pro všechny váhovky vzpírání. Potřebujeme na ní být 22. července fyzicky přítomní.

Co vás teď ještě do závodů čeká?
Do startu mám ještě docela dost času, takže pár tréninků ještě stihnu. Budu se na nich přibližovat nějakým základním pokusům. Všechno budou jednofázovky, což tak bylo naplánované, ale navíc tady ani není možnost chodit trénovat víckrát.

A jak se zatím cítíte?
Formu mám teď asi jednu z těch lepších za poslední dobu. Uvidíme, jestli všechno proběhne tak, jak má. Doufám, že se mi podaří ji prodat a vytřískám z ní co nejlepší umístění.

V pondělí kvůli dopingu vypadl ze závodu jeden z adeptů na medailové umístění, a to Brazilec Reis. Posunují se tím vaše ambice?
Byl jeden z těch, se kterými bych bojoval, a určitě měl ambice na medaili. Pravděpodobně by mě porazil, protože jak jsem sledoval sociální sítě, jeho forma vypadala opravdu fantasticky. Teď už vím, proč.

Dopingový trest Orsága
Vzpěrače Jiřího Orsága na podzim roku 2013 zastihla špatná zpráva. V jeho těle dopingoví komisaři našli zakázanou látku tamoxifen a následoval dvouletý zákaz soutěžení. Dodnes jeho úmyslné použití odmítá. „Raději jsem trest přijal, abych si ho odpykal co nejdřív," řekl dřív pro Deník Rovnost.

Překvapila vás tahle informace?
Je to trochu škoda, protože ho znám strašně dlouho, závodil jsem s ním spoustu let už od juniorů a byl takový pohodář. A jestli mě to překvapilo? Dneska už nevíte u nikoho, co od něj čekat. Vím, že chtěl medaili a byl pro ni ochotný udělat asi všechno. Na druhou stranu je aspoň vidět, že boj proti dopingu funguje, protože takových případů se za poslední rok odhalilo strašně moc. Teď to sice vrhá na vzpírání špatné světlo a má špatnou pověst, ale věřím, že pro budoucí generace to bude lepší.

Myslíte, že se tím pověst vzpírání zlepší?
Doufám, že se hlavně nějakým způsobem povede udržet náš sport na olympiádě, protože nad ním visí pomyslný Damoklův meč a nevypadá to úplně dobře. Kdoví, jestli bude vůbec v programu v Paříži. Jsem ale optimista a věřím, že tam zůstane.

Kvůli čemu je vzpírání na hraně?
Reálně tam jsou pořád nějaké průšvihy. Vyvrcholilo to Ruskem (dopingový skandál ruského sportu - pozn. red.), což byl ale globální problém, ve vedení vzpírání se odhalila taky korupce. Všechno se mění, snaží se s tím něco udělat, protože nad námi hrozí prstem Mezinárodní olympijský výbor. Tohle je ale v rukou lidí tam nahoře, nezáleží jen na nás závodnících. Musíme jen doufat a věřit.