Se svým týmem však Hadačová pracuje na projektu, jehož cílem je medaile. „O zlato si určitě zahrají dvě Číňanky, o bronz se ale můžeme porvat všechny," tvrdí dlouholetá reprezentantka, která si na hrách nenechá ujít basketbalový turnaj žen.

Jistotu her jste si zajistila až v polovině května v katarském Dauhá, kdy jste se v olympijské kvalifikaci dostala až do finále. Jaký pro vás byl předchozí rok, plný nervů?

Je pravda, že jsem olympiádu hodně řešila. Všechny čtyři roky po hrách v Pekingu směřovaly k Londýnu. Třeba v minulé sezoně to nebylo ono. Ale šla jsem si za svým cílem.

Už jste na jedněch hrách startovala. Co pro vás olympiáda znamená?

Nedávno jsem narazila na rozhovor, který jsem dávala snad v patnácti letech. V něm jsem označila za svůj sportovní sen právě účast na olympijských hrách. To jsem nevěděla, kolik mě to bude stát úsilí a dřiny. Olympiáda je pro mě strašně moc, je to opravdu splněný sen. Zažívám super pocit dostat se do Londýna.

Co je na tom turnaji tak speciálního?

Je to absolutní vrchol. Je strašně těžké se tam jen dostat. Víc už nejde dosáhnout, snad jen získat medaili.

Už máte jasno o favoritkách ve dvouhře?

Budou to dvě Číňanky, ty si to spolu rozdají ve finále. Na ostatní zbude bronz. (smích)

Jaké máte vyhlídky na medaili?

Můžeme ji získat všechny. Ovšem nevím, co by se muselo stát, aby se mně to všechno povedlo. Je to jeden z mých snů.

Jaký byl váš nejsilnější zážitek z Pekingu v roce 2008?

Na sto procent zahájení. Samozřejmě že i atmosféra turnaje ve stolním tenisu byla skvělá. V hale byly čtyři stoly a domácí Číňané tomuto sportu samozřejmě ohromně rozumí. Vyberou si jednu hráčku a té pak fandí. A dokáží ocenit pěknou hru potleskem.

Který sport si v Londýně určitě nenecháte ujít?

Od Pekingu mám hezký přátelský vztah s Hankou Horákovou, takže určitě vyrazím na basketbal. Snad se tam holky kvalifikují. Zaujala mě i střelba na asfaltové holuby. Jsem na Londýn docela zvědavá, těším se zase na jinou atmosféru.

Co vás nejvíc baví na stolním tenisu?

Hraju ho celý život. Líbí se mi, že se v něm toho dá tolik vymyslet. Prostě to není pětačtyřicet minut monotónního běhu.

Měla jste stejné pocity i v dětství, když jste začínala?

No, vždycky mě to nebavilo. (úsměv) Kdysi jsem zjistila, že gymnastika není pro mě, tak jsem začala pinkat. Občas jsem měla problém vůbec přijít domů. Krize samozřejmě přišla v pubertě, ale to zasáhl taťka.

Když se dívám na stolní tenis, tak občas nechápu, že po špatném úderu neletí raketa na druhý konec haly. Je to hra jen pro klidnější povahy?

Přiznám se, že jsem hodně horká hlava. Ale pracuji na tom s psycholožkou, aby raketa nelétala. (smích) Ale saze ve mně někdy bouchnou, občas se vzteknu. Emoce moc tlumit neumím.

Co obsahuje vaše spolupráce s psycholožkou?

Je to individuální. Studuje moji osobnost, bavíme se o pocitech při zápase, co se mi honí hlavou. Součástí jsou třeba dechové nebo relaxační cvičení. Díky tomu se teď umím zklidnit, nadechnout se. Spolupracujeme spolu tři roky a můžu to jen doporučit. Bez toho by olympiáda asi neklapla.

Stolní tenis vypadá jako individuální sport. Vy však kolem sebe máte celý tým nejrůznějších spolupracovníků…

A měl by ho kolem sebe mít každý profesionální sportovec. Strašně mi usnadňuje život. Ani jednoho člena mého týmu bych se nevzdala. Patří do něj i můj přítel Petr, díky kterému jsem se uklidnila. Stará se o moji psychickou pohodu. (úsměv)

Zkuste popsat svět stolních tenistek.

V naší reprezentaci máme opravdu dobrou partu. Ale i s cizinkami máme vztahy korektní. Náš svět je každopádně hodně kamarádský. Možná je to i tím, že se kolem nás netočí tolik peněz, nejsme zkažené. Všechny víme, kolik úsilí nás stálo dostat se na tuto úroveň.

I když pocházíte z jihu Moravy, bydlíte v Plzni. Co vás přitáhlo na západ Čech?

Přítel je odtamtud, tak proto. (úsměv) Mám tam všechno, co potřebuju ke spokojenosti. A koneckonců, budu se vdávat. Ale až po olympiádě. Na tréninky většinou dojíždím do Prahy, to je kousek.

Klubovou kariéru jste spojila s Německem. Momentálně oblékáte dres celku TTG Bingen/Munster-Sarmsheim. Co vám to přináší?

Především mě to živí. Někdy jezdím do Německa častěji, někdy taky jednou za dva týdny. Teď jsem tam už šestou sezonu. Cítím se tam moc dobře. Já se nerada nějak přesouvám, mám ráda svoje jistoty. Navíc se mi tam líbí. Nechtěla jsem tomu věřit, ale i v Porýní se dá najít kousek jižní Moravy. Oblasti jsou si podobné. A jsou tam i vinohrady. (úsměv)

Před dvěma lety vás Český svaz stolního tenisu využil jako tvář pro mediální kampaň před mistrovstvím Evropy v Ostravě. Jako modelce vám to moc slušelo. Jak jste se v této roli cítila?

Tohle mě baví. Vyzkoušela jsem si to i před rokem v Číně v profiateliéru. Po čtyřech hodinách to už bylo docela únavné, na druhou stranu si tam člověk může dělat, co chce.

Na svých oficiálních stránkách máte v kolonce sportovní vzor uvedenu tenistku Steffi Grafovou. Proč právě ji?

Pořád jsem ji sledovala v televizi, líbil se mi její styl. Jako žena je sympatická. Mám ráda i André Agassiho. No a tihle dva už jsou pěknou dobu spolu. (úsměv)