O NOVÉM KOLEKTIVU. „Hodně nás stmelila příprava, byla náročná, ale trpěly jsme všechny stejně. Nové holky zapadly dobře, jsou fajn a rozumné. Slovenky přišly krátce před startem, ale nevidím problém, vše je plynulé, žádné násilí. Jsem s partou spokojená."

O ZODPOVĚDNOSTI. „Nemyslím, že má za tvoření kolektivu mít zodpovědnost jeden člověk. Lidé si buď sednou, nebo ne. Dát dohromady dvanáct ženských není sranda. (smích) Pokud se objeví konflikt, je kvůli herním věcem. Šest holek spolu nastupuje od žákovského věku, ty se k sobě chovají jako sourozenci. Ke starším mají respekt, ale nic přehnaného. Máme štěstí, že každá si umíme ze sebe udělat legraci, ale také víme, kde ta legrace končí. Není potřeba korekce."

O AMERIČANKÁCH. „Loni tady byla Jenny (Jennifer Keddyová – pozn. red.) sama, nutilo ji to k větší komunikaci. Letos přišly dvě, jsou nezávislejší. Dostaly seznam slovíček, v restauraci si umí říct o kečup, což je pro Awele (Nwaezeová – pozn. red.) otázka života a smrti. Domluvily se s trenérem, že každý týden se naučí novou českou větu. Bydlí se Slovenkami, integrace je jen otázka času."

O TRENÉROVI. „Měla jsem štěstí na zajímavé kouče. Trénoval mě Rumun, Bulharka, Ruska, Alžířan, Aleš Novák, takže na přísné trenéry jsem zvyklá. Marek je přísný, ale standardně na evropské poměry. Tady hráčky nejsou třeba moc zvyklé, že po nich někdo na dvou trénincích denně vyžaduje stoprocentní koncentraci a nasazení. Pro mě je to ale standard. Preferuju spíš tohle, než někoho zbytečně benevolentního."

O POKUTÁCH. „Máme naše interní pravidla. Jsou tam čtyři body, které si určil Marek, zbytek jsme si určily samy jako tým. Za překročení pravidel platíme pokuty. Peníze jdou zpět do týmu. Když si někdo splete den nebo oblečení, koupí si na konci sezony večeři za svoje peníze. Věčný sponzor byla Tereza Diatková, která ale odešla do Ostravy. Nahradila ji Gabča Kopáčová, 
je schopná přijít na trénink, který ani není. Ale je tam škála různých trestů, každý si svojí stovkou přispěje."

O ZMĚNĚ POZICE. „S myšlenkou přišel náš nový trenér, mě by jít na libero 
v životě nenapadlo. Už na konci minulé sezony přemýšlel nad složením družstva, koncepcí. Měl pořád obavu, že se můžu zranit znovu. Neříkám, že jsem stará, ale taky už nejsem nejmladší, v případě zranění by mě čekala celková plastika kolena, která mi může ukončit kariéru. Přesvědčil mě tím, že mi bude věřit a stát za mnou."

O UČENÍ. „Ve Francii jsem zaskočila na liberu nárazově, teď na něm trénuju dva měsíce. Může to být nový impuls. Na liberu mají hráčky delší životnost, můžu vydržet déle. Změna vyžaduje úsilí v soustředění, je tam spousta nových věcí. Příprava pro mě byla náročná hlavně psychicky. Měla jsem občas pocit, že se učím věci úplně znova."

O AMBICÍCH. „Jedna věc je říct, že máme ambice, druhá pro to něco udělat. Loni klub taky chtěl medaili, ale skutečnost tomu neodpovídala. Na konci minulé sezony už však bylo vidět, že se věci hýbou. Je tady systém, pravidla a vize. Nemusíme hned hrát perfektně, necítíme tlak. Přijdou chyby, je to dlouhodobý proces. Ale je fajn vidět, že lidé kolem pracují pro nás a chtějí, abychom někam směřovali."

Brňanky v Evropě
Královopolské volejbalistky se představí také v Challenge Cupu, třetí nejvýznamnější evropské soutěži. V prvním kole narazí v prosinci na rakouský Schwechat. „Do soutěže letos nepadají družstva vyřazená z vyšších pohárů," uvedl královopolský prezident Richard Wiesner. Mezi potenciální další soupeře patří Ostrava 
či ruský Krasnojarsk.