To stanovila československá reprezentace v roce 1970 šestým místem. Parta kolem Tomáše Satoranského může skončit líp, v souboji o pátou pozici vyzve v sobotu ve dvě odpoledne našeho času Srbsko. „Po roce 1989 se dostal basketbal u nás do těžkého útlumu, jde o obrovský úspěch,“ říká jeden z legendárních předchůdců současných hrdinů Kamil Brabenec. Bývalý elitní basketbalista brněnské Zbrojovky si zahrál na dvou mistrovstvích světa.

Co je hlavní příčina úspěchu?

Tým je delší dobu pospolu a kluci si na sebe zvykli. Zároveň herně vyrostli. Před dvěma lety na mistrovství Evropy dopadli tragicky (česká reprezentace vyhrála jediný z pěti duelů a skončila ve skupině pátá – pozn. red.), ale od té doby nabrali zkušenosti a hrají o sto procent líp. Satoranský dostává prostor v NBA, jiní zase v mezinárodních soutěžích. Důležité je, že na turnaji získali taky sebevědomí zápasem proti Turecku. Začali si věřit. Všechno je o hlavě. Když nejste podělaní, můžete dokázat velké věci. Teď taky záleží, jak se Srbsko vyrovná s tím, že nebude hrát o medaili, ale jen o páté místo.

Jde o největší úspěch českého basketbalu v historii?

Určitě je to nejlepší počin současnosti. Je skvělé dostat se tak daleko, když hraje tolik kvalitních reprezentací z nedávno vzniklých republik. Na druhou stranu je třeba pravda, že v současnosti je přece jen trochu jednodušší dostat se na šampionát, když je tam 32 týmů. Za nás se na mistrovství světa kvalifikovalo jen dvanáct celků.

Mrzí vás, že z českého národního týmu pouze jediný hráč Patrik Auda prošel brněnským basketbalem?

Je to velká škoda. Mužský basketbal z Brna v podstatě zmizel. Když to vzdal – nevím proč – Miky Pospíšil, vše padlo. Kdo by se dostal do reprezentace, když naráz Brno bojovalo o záchranu v lize? Proto talentovaní kluci jako Auda hodně brzy pláchli jinam, aby se rozvíjeli. Teď se sice udělalo v Brně předkolo play-off, ale pořád je to nic moc. Roli hrají samozřejmě peníze a podmínky.

Pomůže současný úspěch basketbalu v České republice?

Je třeba, aby naši hráči udrželi laťku vysoko a dařilo se jim i na dalších velkých turnajích. Když se v basketu udělaly v posledních letech úspěchy, šlo o jeden turnaj a pak dlouho nic. Když děti uvidí Satoranského, Schilba nebo třeba Bohačíka pravidelněji v televizi, budou je chtít napodobovat. Basketbal má taky větší konkurenci než dřív, protože vznikly nové sporty jako florbal.

Zúčastnil jste se dvou mistrovství světa, vaším maximem je deváté místo ze šampionátu v roce 1978. Bylo už tehdy mistrovství tak globální akcí jako teď?

Vždycky šlo o velkou událost. Zažil jsem šampionáty, které se konaly v Portoriku a na Filipínách, což bylo daleko. Tehdy ještě nejezdilo na turnaje tolik novinářů ani se zápasy nevysílaly v televizi, což dělá strašně moc pro propagaci turnaje. Když jsme hráli na mistrovství před těmi lety, vycházely o nás v novinách jen malé články.