Organizátor závodů a zároveň jeden ze závodníků brněnského týmu je od dubna Tomáš Dvořák. „Myslel jsem, že jen uplatním svůj obor, ale můj zaměstnavatel chtěl, ať nejsem jen teoretik, ale i praktik," říká absolvent oboru manažer sportu, který nikdy předtím na vodě nebyl.

Nyní ale trénuje dvakrát týdně v nejlepším brněnském týmu. „Zdá se to být jednoduché, ale i při pádlování dbá kapitán na přesnou techniku. Je nutné zapojit záda, nepoužívat jen ruce," vysvětluje Dvořák.

Dračí lodě jsou přes dvanáct metrů dlouhé kánoe s dračí hlavou a ocasem, ve kterých sedí na každé straně deset lidí s pádly. Vpředu je bubeník, v jehož rytmu úderů pádlují. Vzadu řídí loď kormidelník. „Kormidlo je jako čtyřmetrové pádlo. Když loď jede rovně a já chci zatočit, je někdy odpor vody tak silný, že vytočí kormidlo na mě. Kdybych to neočekával, tak mě hodí do vody," popisuje čtyřiadvacetiletý Brňan.

Pády do vody jsou podle něj docela časté. „Na Pálavském festivalu dračích lodí doplavala většina závodníků bez lodí," usmívá se Dvořák. Dodává, že je posádka zvyklá nechat loď dnem vzhůru a později si ji přitáhnout ke břehu.

U dlouhých závodů se lodě vracejí. „Jednou se při otáčení dvě lodě srazily a z jedné vypadla desetiletá bubenice. Muž pro ni skočil, ale o loď si zlomil žebro," vzpomíná organizátor. Další zranění si jinak nevybavuje.

Děti na dračí lodě můžou, ale většinou se s nimi plaví i rodiče. „V některých kategoriích je dokonce podmínkou, aby na lodi pádlovaly minimálně čtyři ženy," dodává. Zájemci o závody v dračích lodích si na své přijdou nejen tento víkend na Brněnské přehradě nebo v srpnu na Křetínce u Letovic.

TEREZA KOLÁŘÍKOVÁ