Na konci března jste potřetí závodila na mistrovství Evropy v Bukurešti. Jaká byla vaše příprava?
V lednu jsem začala spolupracovat s trenérkou Lu Gregorovou, což se hodně vyplatilo. Udělaly jsme hodně změn a všechny tréninky naznačovaly, že letos to bude opravdu dobré. Motivovalo mě, že vůbec poprvé startuji v A skupině, tedy mezi nejlepšími vzpěračkami Evropy.

Loni jste vypadla v nadhozu, kdy vám rozhodčí neuznali ani jeden pokus, a nedokončila jste dvojboj. Měla jste letos strach, že se něco takové může zopakovat?
Samozřejmě, ale víc převládalo to, že jsem se opravdu těšila. Atmosféra na tak velké soutěži je skvělá. Všude hodně lidí, kamery a úplně jiná úroveň než při soutěžích v České republice. Navíc jsme v reprezentaci vytvořily dobrý tým, který se podporoval.

Stala jste se sedmou nejlepší vzpěračkou ve váhové kategorii do 69 kilogramů v Evropě. Jste se svým umístěním spokojená?
Přála jsem si umístit se do první desítky, což se povedlo, takže spokojená jsem. Nejvíc mě potěšil výkon v trhu 91 kilogramů, kterým jsem zlepšila osobní rekord.

Zklamalo vás naopak něco?
Mrzel mě výkon v nadhozu. Zvládla jsem 102 kilogramů, což je oproti výkonům na tréninku opravdu málo. Rozhodčí mi neuznali druhý pokus, který mohl být platný. Uznávali i pokusy, které byly víc v rozporu s pravidly. Motivovalo mě to ale do budoucna, abych vypilovala techniku.

Se svým družstvem jste vyhrála dvě kola první ligy žen ve vzpírání a zbývá už jen třetí, které se uskuteční na podzim. Věříte si na výhru?
Po druhém kole je téměř jisté, že vyhrajeme, ale nesmíme nic podcenit. Může to být poprvé v historii, co Hellas získá prvoligový titul, což si všechny moc přejeme. Jsme dobrý a hodně silný tým. Měla bych větší radost z prvního místa pro naše družstvo než z individuálních úspěchů.

Ve druhém kole ligy jste posledním pokusem trhla 94 kilogramů a překonala tak národní rekord z roku 2005, který držela Lenka Orságová-Kenisová. Jaký to byl pocit?
Byla jsem šťastná. Ještě ráno jsem se cítila unavená, ale v rozcvičovně jsem věděla, že to bude dobré. Atmosféra na domácí půdě byla skvělá. Doufám, že ještě nějaký rekord zvednu.

Máte celkem tři trenéry. V čem je každý z nich přínos?
Lu Gregorová mi píše tréninkový plán. Další kouč Pavel Ivanič je reprezentační trenér a hodně mi pomáhá při přípravě na velké závody. Hlavního trenéra mi dělá Milan Lutter z brněnských Obřan, který mě podporuje celoročně.

Jaké jsou teď vaše cíle?
Nejdůležitější je pro mě vzpírání. Chystám se na mistrovství světa vysokoškoláků a jsem v širším výběru na světový šampionát. Dále ještě letos chci nastoupit na Fakultu sportovních studií Masarykovy univerzity v Brně na obor tělovýchova a sport.