V keirinu obsadil osmou příčku a ve sprintu jednotlivců dvanáctou, lépe nikdo z jeho mužských brněnských kolegů nedopadl. „Upřímně jsem spokojený s výsledky navzdory okolnostem. Neodjížděl jsem stoprocentně zdravý a tam se mi to ještě zhoršilo. Závod jsem odjel s angínou, teď ležím a piju čaje,“ líčí český reprezentant.

Samozřejmě se spíš nabízelo, aby Čechman do Grenchenu necestoval, ale chtěl závodit. „Mám sport rád, proto jsem jel a doufal, že nemoc v ten moment prostě přeperu. Dát se to, ale jak přijde volno po závodě jako teď, tak to na člověka dopadne. Musím se vyležet, naštěstí šlo o poslední závod sezony, takže mám čas na rekonvalescenci a snad se rychle dostanu zpátky do sedla,“ vyhlíží dráhař, jenž pochází z Ostrova na Karlovarsku.

Nemoc se na jeho výkonech podepsala, přesto se v silné konkurenci neztratil. „Nějaké omezení nemoc určitě způsobí a záleží na každém, jak je na sebe tvrdý. Vždy jsem trpěl až po jízdě, při ní jsem se soustředil. Najednou mozek směřuje myšlenky do něčeho jiného než do aktuální bolesti a nějak jsem to zvládal, ale mnohem raději závodím ve stoprocentním stavu, ne tak nakřáplý,“ popisuje čtyřiadvacetiletý Čechman.

Na velodrom ve švýcarském Grenchenu má příjemné vzpomínky, vždyť tam vyhrál první závod v elitní kategorii. V roce 2016 porazil ve sprintu i hvězdnou nizozemskou dvojici Jeffreyho Hooglanda a Harrieho Lavreysena. „Končil jsem ten rok mezi juniory, takže jsem jel první závod jako poznávačku mužské kategorie a hned jsem vyhrál,“ vzpomíná.

Už v únoru se do Švýcarska vrátí na evropský šampionát. „V Grenchenu je skvělá dráha a vždy se tam rád vracím. Prohlížel jsem si výsledky z mistrovství Evropy 2021 a ve sprintu jsem jel dvoustovku o tři tisíciny líp než teď, takže výkon zase tak špatný nebyl. Na nadcházejícím evropském šampionátu se chci o desetinu a půl nebo o dvě posunout, aby umístění stálo za řeč. Nechci to zakřiknout, ale když bude můj zdravotní stav lepší než teď, tak i výkon musí být lepší,“ podotýká.

KEIRIN HO BAVÍ

Přestože doménou jeho posledních sezon bývá sprint, v němž se stal evropským šampionem do 23 let, při Challenge Grenchen se blýskl osmým místem v keirinu. „Celou moji kariéru v mužích jezdili keirin Tomáš Bábek nebo Pavel Kelemen, takže jsem hrozně dlouho závodil ve sprintu, přitom keirin mě vždy bavil. V semifinále jsem teď udělal menší chybičku, kvůli které jsem jel pouze finále B. Nicméně keirin je mnohem zábavnější, hodně situací se dá vyřešit takticky a můžete mít i štěstí, zatímco ve sprintu rozhoduje hlavně výkon,“ srovnává.

Na vánoční svátky míří Čechman domů za rodinou do Ostrova na západě Čech. „Každý rok se těším, vánoční atmosféru si užívám, jen ještě nemám vyřešené dárky, takže je musím sfouknout na poslední chvíli,“ přiznává.

Kapra si u štědrovečerní tabule nedá, ale sprinteři si každé deko váhy hlídat nemusejí. „Ryby moc nemusím, jinak si dopřeji. Až to bude číst trenér, určitě u toho vykvete,“ směje se Čechman.

Konec roku se v podání dráhových cyklistů obejde bez bujarého veselí, protože už 8. února startuje v Grenchenu evropský šampionát. „V první řadě se musím dostat do rozumného stavu skrz nemoc. Ale nemáme takovou volnost jako v předchozích letech, kdy byla Evropa na podzim jako teď v říjnu. Jenže v únoru už je další, z čehož jsme sice rozčarovaní, ale nic s tím neuděláme a museli jsme tomu přizpůsobit přípravu,“ doplňuje Čechman.

Z ženské sestavy brněnské Dukly se ve Švýcarsku nejlépe dařilo sestrám Jaborníkovým, Anna byla pátá v keirinu a Veronika dvanáctá ve sprintu.