Kvůli vyhlášení dokonce částečně oželel start na Světovém poháru v Manchesteru, kam se hned po pražském vyhlášení Krále cyklistiky zase vrátil.

V konkurenci elitních silničářů a Jaroslava Kulhavého jste stal nejlepším českým cyklistou. Jak to vnímáte?
Strašně moc si toho vážím. Loni jsem byl druhý, a tak jsem doufal, že bych letos mohl vyhrát. On je ale legenda, o to větší mám radost z vítězství. Obdivuji ho kvůli stabilní a skvělé formě. Potěšilo mě, že jsem ho letos porazil. Nicméně je to závazek na další rok. Chtěl bych mít podobně jako Jarda Kulhavý takové vyrovnané výsledky.

Máte za sebou nejlepší rok v kariéře?
Asi ano, ale nestal jsem mistrem světa, a tak bych to v příští sezoně rád napravil. Dalším cílem je pak olympijská medaile. Pak už budu spokojený… (směje se)


Může vám k olympijské medaili v Tokiu 2020 pomoci angažmá v Japonsku?
Věřím, že ano. Do karet mi trochu hraje, že mám dvouleté pozvání na japonské turné. Bydlím v Tokiu necelý kilometr od olympijského velodromu. Každý týden jsem tam trénoval a příští rok to bude úplně stejné. Když se zadaří, mohu dostat smlouvu i na další dva roky, takže se tam cítím jako doma. Beru to jako velkou výhodu.

Na olympiádu se ale musíte kvalifikovat a ve hře bude pro Česko jediné místo. Myslíte, že v domácí konkurenci nemůžete narazit?
Věřím, že se kvalifikujeme tři v týmovém sprintu. Z trojice se pak vybere jeden závodník na sprint a jeden na keirin. Jen doufám, že to budu já… (směje se) Udělám proto všechno, i když kluci jsou velice silní.

V zemi vycházejícího slunce poznáváte jinou cyklistiku. Čím se liší keirin v japonském podání od disciplíny, v které se vám daří na světových oválech?
Je to především v tom, že všichni závodíme na stejných železných kolech a ocelových ráfcích, takže je to fakt dřina. Opravdu poctivá cyklistika. Další rozdíl je v tom, že japonští jezdci jsou opravdoví kamikadze. Jezdí ve zvláštních chráničích, sundají vás za jakoukoliv cenu a po závodě se vám pokloní. Keirin v jejich módu je úplně něco jiného než na mezinárodní úrovni.


Neosvojíte si japonský styl a nebudete ho praktikovat na mezinárodním fóru?
To ne, kdybych jezdil jako kamikadze, tak mě rozhodčí diskvalifikují. Nicméně se jejich stylem hodně otrkávám. Keirin je nebezpečná disciplína, ale v japonském podání se jedná o extrém. Získám tím psychickou odolnost.

Před šesti lety jste při nehodě utrpěl těžká zranění a byl v kómatu, ale dokázal jste se vrátit. Vzpomenete si při úspěších na tuto událost?
Zní paradoxně, ale byla to možná právě tato nehoda, díky níž jsem se dostal do sportovní elity. Byly to těžké okamžiky, ale změnilo mě to a otevřelo oči. Při výhrách se k tomu v myšlenkách vracím.

Na vyhlášení jste přiletěl z Manchesteru, kde probíhá Světový pohár. Co jste musel oželet?
Vynechal jsem týmový sprint, ale v neděli tam pojedu keirin a v pondělí ráno poletím na poslední dva závody do Japonska.