Drča: Musel jsem přesvědčit, že do kádru patřím

Teď už může být dvacetiletá naděje v klidu. Na nadcházející sezonu Mattoni NBL se připravuje se smlouvu v kapse. „Česká soutěž je momentálně určitě kvalitnější než ta srbská. Navíc se tady dá basketbalem i uživit,“ tvrdí 206 centimetrů vysoký pivot, který do Brna přesídlil z klubu FMP Bělehrad.

Už jste si stihnul zvyknout na nový tým?
Když jsem přišel, nebylo to zrovna lehké. Čekalo na mě nové prostředí, spoluhráči, trenér a všechno okolo. Teď mám za sebou necelý měsíc a myslím, že jsem se docela aklimatizoval.

Bylo Brno vaší první volbou, nebo jste měl i další nabídky?
Chtěl jsem vyzkoušet českou ligu. Můj agent se zná s lidmi, kteří vedou brněnský klub, a tak mě doporučil. Přišel jsem na zkoušku a trenérovi se zalíbil. (úsměv)

Na testech měli brněnští trenéři hned pětici pivotů na dvě místa v sestavě. Jak moc bylo těžké se mezi nimi prosadit?
Musel jsem se s tím vypořádat hlavně po psychické stránce a přesvědčit, že do Brna patřím. Jsem rád, že se to dopadlo.

Proč jste vyměnil srbskou ligu za českou?
V Srbsku je skvělá trenérská škola, ale oproti minulosti v lize chybějí peníze. Všichni kvalitní hráči odchází pryč, úroveň soutěže klesá. Mattoni NBL je momentálně určitě kvalitnější. Navíc se tady dá basketbalem i uživit.

Průvodce v brněnském Basketballu vám zatím dělá Slovák Peter Sedmák.
Poznali jsme se přes Martina Miklošíka, který hrál v mém bývalém klubu. (FMP Bělehrad – pozn. red.) Tehdy jsem ho učil srbsky a ukazoval mu například město. Svět je malý, Maťo se zná i s Peterem. Ten teď pro mě dělá to samé, co já tehdy. Když něco potřebuju, tak mi to přeloží.

Jak vás mezi sebe vzal zbytek brněnského týmu?
Naprosto v pohodě, je tu výborný kolektiv. Kluci se ode mě hned naučili pár srbských slovíček a dělali si různé srandičky.

Jazyky jsou si docela podobné. Už jejich vtipům rozumíte?
Jo, pochopím, kdo co říká, jen zatím špatně mluvím. Koupil jsem si srbsko-český slovník a pomalu se učím. Chtěl bych česky umět co nejrychleji, aby mi to pobyt usnadnilo.

Jaká slovíčka nebo fráze jste se naučil jako první?
Díky a také dobrou chuť. (smích)

Už vás spoluhráči vzali na výlet do města?
Zatím nebyl čas. Měli jsme samá soustředění a tréninky. Chodím občas do centra, ale nic speciálního jsem zatím nenavštívil. Myslím, že na nějakou zábavu se čas určitě najde. (úsměv)

V týmu je pět pivotů. Už víte, jaká bude vaše role?
Není důležitý jednotlivec, ale celek. Musíme se sehrát všichni, potom to bude prospěšné pro tým. Co se ale konkrétně mě týče, musím v každém tréninku odevzdat maximum. Všechno mám ve svých rukou. Vím, že jsem nejmladší v kádru, proto musím trenéra neustále přesvědčovat.

O víkendu jste chyběl ve dvou přípravných zápasech. Co se stalo?
Musel jsem zpátky domů. V Bělehradu mi bývalí manažeři dělali ohledně přestupu problémy, takže jsem to musel vyřešit. Také jsem se stavil rozloučit za rodinou a pobral nějaké věci. Tenhle týden se už natrvalo usadím v Brně.

Jak vůbec vzala vaše rodina odchod do České republiky?
Asi jako každá jiná, nadšená nebyla. Je to pro ně těžké, hlavně pro mamku. Na druhou stranu ví, že přesun je důležitý pro moji kariéru. Už se těším, až je zase uvidím. Na konci sezony by se na mě měli dokonce přijet podívat.