Nejprve spadl v kvalifikaci sprintu na letmých 200 metrů, o dvacet minut později se poroučel na dráhu v úvodní vyřazovací jízdě s obhájcem titulu Stefanem Bötticherem. „Po prvním pádu už se mi moc na kolo nechtělo, ale byl jsem na mistrovství světa, takže jsem převlékl kombinézu a lidi mi pak hrozně fandili. Když jsem lehl podruhé, musel jsem se už smát," popisuje osmadvacetiletý cyklista.

V kvalifikaci mu praskla galuska při výjezdu z první zatáčky. „Rovinku jsem přemýšlel, zda namířit k zatáčce, nebo dolů k chodníčku. Jel jsem nahoru, což mě trochu zpomalilo," podotýká. „Podruhé jsem spurtoval do cíle, to jsem letěl na hlavu bez přípravy," oznamuje dráhař.

Po druhém pádu se oprávněně zlobil, protože se mu galuska svlékla z tkalounu kola. „Šlo o vadu materiálu nebo špatné lepidlo, ale takhle to dál nejde. Měl jsem chuť praštit s přilbou," doplňuje.

Ze dvou těžkých pádů vyvázl překvapivě s odřeninami. „Pětatřicetiho­dinová cesta z Cali vážně nebyla příjemná a pořádně se nevyspím ještě tak čtrnáct dní," tuší.

Přesto ve sprintu na mistrovství světa Ptáčník poprvé postoupil z kvalifikace, byť po druhém pádu skončil na 23. příčce. Víc ho mrzelo až 17. místo v keirinu. „Čekal jsem víc, jsem zklamaný. Nevím, co se stalo. Ten den mi závod nesedl, bylo to divné," nechápe.

Z Cali si dovezl balení vyhlášené kolumbijské kávy. „A měli tam neskutečný výběr ovoce, takový jsem v životě neviděl. Chuťově bylo stokrát lepší než čokoláda," hlásí.