Jedni postavou připomínají dvojníky herce Arnolda Schwarzeneggera, druzí spíš slavného etiopského atleta a nyní maratónce Haileho Gebrselassieho. Přitom jde v obou případech o dráhové cyklisty. Jenže i na stejném velodromu se pohybují jezdci dvou různých specializací – sprinteři a vytrvalci.

Až na drobné výjimky jsou na první pohled rozpoznatelní především podle muskulatury, napumpované svaly vystihují rychlíky. „Sprinter potřebuje výbušnost a dynamiku, my vytrvalost a trpělivost,“ popisuje oba tábory reprezentační kouč vytrvalců dříve označovaných za stíhače Josef Kratina.

Zatímco pro vytrvalce bývá nejkratší disciplína stíhačka jednotlivců na 4 kilometry (3 pro ženy), sprinteři jsou na dráze nejdéle při závodě na kilometr s pevným startem (500 metrů ženy). „Ve sprinterských disciplínách je většina situací dílem okamžiku, kdo v něm zaváhá byť na jeden moment, stojí ho vítězství. Naopak v bodovačce má cyklista šanci chybu napravit. Nám se hodí bystrost a vyčůranost,“ usmívá se sprinterský trenér národního týmu Petr Klimeš. „Když se na správného sprintera někdo špatně podívá, tak mu jí bez okolků natankuje,“ říká s nadsázkou.

Značný rozdíl spočívá především v přípravě obou dráhařských táborů. „Když sprinteři najíždějí největší objemy, pro nás jde o poklidné vyjetí. Naopak při nabírání síly od začátku zvedají váhy, s nimiž mi posilujeme až na úplný závěr,“ objasňuje Kratina.

Značně se také liší roční cyklus cyklistů. „Naše sezona začíná právě teď elitním mistrovstvím Evropy a vrcholí přibližně v březnu světovým šampionátem. Po něm mámě měsíc volno a ve zbytku jara do začátku podzimu jen trénujeme. V přípravě dlouho pracujeme na síle a na závěr přichází dynamika. Nepotřebujeme vyjížďky na160 kilometrů,“ upozorňuje Klimeš.

Součástí vytrvaleckého ročníku jsou zase zcela běžně silniční závody, výjimku netvoří ani etapové. „Nám sezona nekončí skoro nikdy, dráhová trvá od podzimu do jara, hned po ní objíždíme silniční podniky. Není prostor na klasickou přípravu, nemůžeme si tolik dáchnout,“ sděluje Kratina.

Velké množství elitních vytrvalců také přechází mezi profesionály na silnici, což u sprinterů neplatí – třeba Britové Wiggins a Cavendish, Francouz Riblon, Němec Zabel nebo Autralan Bobridge. „Všichni dráhaři vytrvalci jsou schopní objet silniční závod na dvě stě kilometrů, osmdesát procent tempa totiž získávají právě na silnici,“ podotýká Kratina.

Oba druhy dráhových cyklistů se liší také druhy kol nebo rozjížděním. Vytrvalci našlapou ještě před startem dlouhé kilometry, sprinteři se pouze zahřejí. Sprinteři také dozrávají dříve než vytrvalci. Vždyť elitní český bodovačkář Milan Kadlec nedávno oslavil sedmatřicáté narozeniny. „Vytrvalost s věkem přichází, rychlost odchází. Vytrvalost je po třicítce nejvíce trénovatelná,“ líčí Kratina.