Jejich otec Martin se stal dvojnásobným mistrem republiky v silničním závodu družstev na sto kilometrů, prosadil se také na horských kolech. Zprvu jej však nenadchlo, aby se cyklistice věnovaly. Kupoval jim těžká a škaredá kola, přesto šly v v jeho šlépějích. „Neodrazoval nás, když už jsme v tom, podporuje nás,“ povídá Ema Kaňkovská. „Chce, abychom dělaly, co nás baví. Občas se pobavíme o cyklistice, poradí nám, když něco vidí jinak. Máme s tátou hodně dobrý vztah,“ doplňuje Sára.
Momentálně devatenáctiletá dvojčata začala přibližně před osmi lety s cyklokrosem, okusily i silnici, ale nejvíc jim seděla dráha. V německém Berlíně poznávají poprvé atmosféru seniorského mistrovství Evropy. „Na velkých závodech jsem vždycky hrozně dobře naladěná a když vidím, jak čeští závodnicí závodí a daří, se jim, jsem někdy i naměkko. Chci brečet, jak jsem dojatá,“ popisuje Sára.
Ta se podobá spíš otci, dává hodně najevo emoce a do všeho se vrhá neohroženě. Naopak Ema víc připomíná matku Karin, působí rozvážněji. „Taky si ráda zařvu, ale jsem trošku klidnější, Sára to až moc prožívá, řve pořád a na všechny. Pak druhý den nemůže mluvit,“ sděluje Ema.
Zatímco Sára se specializuje na sprinterské disciplíny a v keirinu se stala juniorskou mistryní světa i Evropy, Ema se specializuje na vytrvalostní disciplíny. Navzájem se podporují. „Když jedna jede, moc si fandíme,“ přitakává Ema. „Mám o ni hrozný strach. Když spadne, skoro brečím a běžím za ní, chci jí pomoct. Nesnáším ten pocit,“ hlásí Sára.
O víkendu ji v Berlíně čekají starty v keirinu a sprintu. „Nemůžu se dočkat, jak moc se těším. Přijela jsem se sem učit, sbírat zkušenosti, ale dám do toho život, abych měla dobrý výsledek,“ slibuje.
Ema Kaňkovská v neděli s Lucií Hochmann zasáhne do bodovačky dvojic, neboli madisonu. „Vytrvalostní závody mě chytly. Holčičí madison se strašně zrychlil, bude to ostré,“ tuší Ema, která před rokem třikrát skončila čtvrtá na juniorském mistrovství Evropy.
Přímo v Berlíně je sleduje jejich otec Martin Kaňkovský, mechanik české reprezentace. „Dokážu se od toho oprostit, vnímám to jako práci, ale když jedou, jsem nervózní,“ přiznává otec.
V Dukle Brno jsou sestry Kaňkovské jediné ženy mezi muži. „Je to o zvyku. Všichni už se známe, takže jsme v pohodě a taková rodina,“ přibližuje Ema Kaňkovská.