V mezičase stačila pětadvacetiletá česká reprezentantka odstátnicovat a započít studium nového oboru. „Je to odreagování od krasobruslařského světa. Začala jsem díky studiu zjišťovat i spoustu věcí užitečných pro mou kariéru. Škoda, že závody ovlivňuje covid, “ prohlašuje v rozhovoru Březinová.

Máte za sebou první závod v Kanadě, kde jste obsadila devátou pozici, jak jste spokojená?
Nejsem, ale na druhou stranu jsem poprvé představila oba nové programy. Byly tam chyby ve výjezdech, ale je to sport, ne vždy se podaří jet bez chyby. Beru to pozitivně, zase už vím, na čem pracovat.

Provázely vás navíc problémy s šaty…
Ano, šaty mi měly dorazit, ale dlouho se tak nedělo, takže jsem řešila, v čem vůbec pojedu. Naštěstí mi nakonec den před závodem dorazily.

Podařilo se vám v zámoří setkat s vaším trenérem, legendárním bruslařem Jozefem Sabovčíkem, žijícím v USA?
Bohužel ne. Amerika byla z Kanady nepřístupná. Není jiná možnost než přes video. Spojíme se přes videohovory. Vždy hlásím, co se mi povedlo nebo nepovedlo, jaká byla procentuální stabilita skoků.

Jste na dálku v kontaktu s bratrem Michalem, který trénuje v Kalifornii?
Občas si zavoláme nebo napíšeme. Vzhledem k tomu, že je mezi námi devítihodinový časový posun, je to složité. Když vstane, jde na trénink, volno má až ve tři odpoledne jejich času, kdy je u nás půlnoc.

Čekají vás ještě do olympiády nějaké velké závody?
To nevím, pojedu menší. Na Grand Prix zvou jenom Michala. Uvidíme, jestli se uskuteční mistrovství Evropy. Trochu se obávám, že ho zruší. Třeba na začátku října jsem měla být v Bratislavě, ale závod už před dvěma měsíci zrušili. Závody se ruší neustále, ne proto, že by nebyl zájem, ale že je kvůli restrikcím obtížné je uspořádat.

Jak teď vypadá váš program poté, co jste v srpnu úspěšně absolvovala obor Kondiční trénink a aplikovaná kineziologie na Fakultě sportovních studií v Brně?
Pořád stejně. Každý pátek tak mám od rána do večera studium. Rozhodla jsem se pro další obor, tentokrát jde o učitelství tělesné výchovy. Jinak jsem vždy dvě nebo tři hodiny denně na ledě.

Je učitelství něco, co byste chtěla v budoucnu dělat?
Mám toho víc, čemu bych se mohla věnovat. Zatím konkrétní cíl nemám, ale chtěla bych zůstat u krasobruslení. Uvidíme, jaká bude situace. Třeba skončím ještě u úplně něčeho jiného.

Studium vás tedy evidentně chytlo.
Přitom to začalo nenápadně. Byla univerziáda, které jsem se chtěla zúčastnit a proto jsem se přihlásila na vysokou. Za ten půlrok mě studium začalo bavit. Poznatky mi pomohly i v kariéře, ať už co se týče výživy nebo kondičního tréninku.

Na budoucnost už tedy myslíte. Je pětadvacet let pro krasobruslařku vysoký věk?
Ano, je to už starší věk. Když se podíváme na vítězky olympiád, tak jim bylo o pět až deset let míň. Když je někdo v popředí a má nad dvacet let, je to rarita. Něco jiného je to mezi chlapy, kde se prosazují i starší, stejně tak u tanečních párů nehraje věk takovou roli.

Takže další zimní olympiáda v roce 2026 v Itálii je už pro vás scifi?
No třeba Caroline Costnerová jezdila ve třiceti, stejně jako některé jiné krasobruslařky. Když všechno půjde, jak má, tak vyloučeno není nic. Nedala jsem si nějaké konkrétní datum, do kdy budu závodit.

Co očekáváte od olympiády v Pekingu i s ohledem na protikoronová opatření?
Věřím, že si Číňani vzali z Tokia co nejvíc věcí, které fungovaly a přenesou je. Doufám taky, že se podíváme i na jiné sporty. Chci jít podpořit ostatní české sportovce.

S jakými ambicemi tam poletíte?
Úplně jsme si zatím nestanovovali konkrétní cíl. Byli jsme rádi, že jsem se vůbec kvalifikovala. Hodlám zajet co nejlíp a užít si to. Máme taky vyjetou týmovou soutěž, tam je to určitě o tom užít si to a nasbírat zkušenosti.

České krasobruslení bude mít v Pekingu poprvé v éře samostatnosti reprezentanty ve všech kategoriích. Je tedy v dobré kondici?
Je to obrovský úspěch. Věřím, že to navnadí mladší krasobruslaře, aby se do toho opřeli a dostali se taky na olympiádu jako my. Bylo by fajn, kdyby nás napodobili.