Hajčman byl postrach soupeřových obran už v první lize. Pevně se chopil také šance v extralize. „Čekal jsem, že budu mít složitější úlohu, že za někoho budu na svém postu alternovat. Ale většinou na pravé spojce odehraju celý zápas," libuje si.

V nejvyšším patře české klubové házené teď může obě soutěže porovnávat. „Rozdíl mezi nimi je, ale ne tak markantní," upozorňuje Hajčman.

Přiznává, že se mu v extralize neútočí tak snadno jako v první lize. „Velkou změnu vidím v brankářích. Ti jsou opravdu špičkoví. Vědí, kam si stoupnout. Je těžké jim dát branku. I protihráči při bránění mnohem líp spolupracují," podotýká rodák z Újezdu na Vysočině.

Přesto se prosazuje. Z málo známé tváře je rázem postrach, na který si soupeři dávají bedlivý pozor. S přesunem do extraligy ale přišel v házené o trochu zábavy. „Když se nám nedařily v první lize kombinace, tak nás trenér nabádal, ať se zkusíme prosadit jeden na jednoho," vzpomíná.

S tím teď má utrum. „Ale to nevadí. Každý házenkář se chce přece dostat do nejvyšší soutěže," prohlašuje.

Při rozpisu tréninků a zápasů musí bedlivě kalkulovat, jestli na ně má vůbec čas. V profesi hasiče má čtyřiadvacetihodinovou směnu. A pak dva dny volna. „Tréninky většinou stíhám. A když mi služba vyjde na den zápasu, tak si ji s někým vyměním. Zatím to jde," prohlašuje sportovec, který za prací vyráží z Brna do Pohořelic.