„Po čtyřiadvaceti­hodinovce se cítím jako přejetý, v posledním týdnu toho bylo moc. A ke všemu jsem si natáhl tříslo, které bolí jako čert,“ soukal ze sebe Filla.

Start do legendárních 24 h Bol d´ Or, nejstaršího vytrvalostního závodu motocyklů na světě, naservíroval klasickou podívanou: jezdci se po signálu rozběhli přes trať ke svým motocyklům stojícím u boxové zdi a po jejich nastartování vyrazili do maratonské bitvy. „Jezdil jsem jedenáctý a od té doby jsem přestal pořadí sledovat. Pětkrát nám totiž praskl výfuk a kvůli tomu jsme ztratili celkem jedenáct kol,“ štvaly Fillu trable jinak perfektně fungujícího stroje BMW.

O další zádrhel se postarala o půlnoci fyzická indispozice Seidela, takže Filla a Daemen táhli závod až do šesti ráno pouze ve dvou. „Poprvé jsem si šel lehnout do kamionu na třicet minut, potom po osmi hodinách závodu a ještě jednou ráno. Jedl jsem jen banány a energetické tyčinky, z nápojů jsem pil hlavně vodu. V noci si diváci, kterých podle pořadatelů přišlo na dvě stě tisíc, rozdělávali podél tratě ohně, a v tom kouři se mi špatně dýchalo. To mě trochu vyčerpávalo, ale spánek pomohl,“ přiblížil Filla atmosféru.

V závěru se jeho parta vypjala k mocnému finiši, díky kterému se pod šachovnicovou vlajkou vyšvihla na třinácté místo v absolutním pořadí a ve třídě litrových superstocků dokonce dostala poháry za třetí příčku.

„Myslím, že mám dobrou formu, a doufám, že teď na Hungaroringu ji potvrdím,“ dodal úřadující mistr republiky tříd Superstock 1000 a Superbike.