Jaké byly vaše první pocity, když jste se gólem přehoupl před Juraje Šádka?
Na začátku jsem měl především radost z toho, že jsme se ujali vedení v zápase. Až časem jsem si domyslel, že jsem se tím dostal na čelo statistik.

Považujete to za váš dosavadní největší úspěch?
Určitě. Jako týmu se nám zatím moc nedařilo, takže osobně je to zatím nejvíc, co se mi podařilo dokázat.

Schoval jste si nějaký suvenýr ze zápasu?
Když jsem ten rekord vyrovnal asistencí, tak jsem si vzal míček.

Myslíte si, že vidina překonání rekordu nějak ovlivnila vaši hru?
Ze začátku ne, ale v průběhu sezony jsem na to začal myslet, takže asi trochu ano.

Bude se vám teď už hrát uvolněněji?
Určitě, protože už se k tomu nemusím vracet a budu se maximálně koncentrovat jen na náš výkon.

Získat čtyři sta jednačtyřicet bodů je hodně. Pamatujete si ještě na ten úplně první?
Už vůbec ne. Musel bych se podívat někam do archivu. Ani nevím, jestli to bylo za branku nebo asistenci.

Kdy jste si poprvé začal připouštět, že byste mohl rekord překonat?
Problémem je, že dlouho nebyla žádná historická tabulka. Až asi tři roky zpátky jsem zjistil, jak na tom jsem.

Měl jste už čas to pořádně oslavit?
Vůbec. Jelikož v průběhu týdne hrajeme ještě jedno utkání, tak to pořádně oslavíme až po něm.

V následujícím utkání nastoupíte doma proti Tatranu Střešovice, za který dlouhou dobu nastupoval právě Juraj Šádek. Myslíte si, že vám přijede pogratulovat?
Nejsme spolu vůbec v kontaktu, takže opravdu nevím. Je blbý, že je to v týdnu, takže uvidíme.

Vést historické kanadské bodování je velký úspěch. Čeho byste chtěl ještě dosáhnout ve své florbalové kariéře?
Hlavně si přeju, aby se nám dařilo jako týmu a uhráli bychom v extralize aspoň nějakou tu medaili. Jinak mým snem je zisk mistrovského titulu.

Jak dlouho ještě plánujete navyšovat současný bodový rekord?
Uvidíme, jak mi bude sloužit zdraví a tak dále. Ale jinak se nechystám ještě končit s florbalem.