Bronzový tým z posledního mistrovství světa po porážce 5:15 při Euro Floorball Tour v Brně stále čeká na první triumf nad severskou velmocí. „Pokud chceme uspět, musí všichni v mužstvu hrát na sto procent, což se nám dosud nepodařilo,“ uznává Kafka.

Série 28 utkání bez vítězství se podle něj zlomí, až bude více hráčů nastupovat v elitních soutěžích. „Ve švédském výběru hrají všichni špičkové ligy u nich doma a ve Finsku. U nás je takových kluků jen šest. Až se toto číslo zvedne nebo se zvýší úroveň české extraligy, posuneme se dál. Soupeř je zatím napřed v důrazu i taktické vyspělosti,“ popisuje. Znalosti nabyl gólman Tatranu Střešovice z vlastní zkušenosti při půlročním hostování v minulé sezoně ve švédském Balrogu. Do nejprestižnější klubové soutěže se prosadil jako první český brankář.

V domácí nejvyšší soutěži jde v drtivé většině pouze o amatéry, zatímco ve skandinávské zemi si už někteří hráči vydělávají pouze florbalem. „Špičkové týmy mají polovinu profesionálů. Já jsem dostával v přepočtu 35 tisíc korun, ale obecně jsou platy ještě daleko výš,“ naznačuje Kafka.

Přednost má kariéra

„Lákalo by mě si tam zase zachytat, ale mám poměrně vysoký post v mém zaměstnání. Kdybych opustil práci, byla by to zbytečná ztráta. Obětovat kvůli tomu kariéru je moc velký luxus,“ přiznává vedoucí oddělení firmy zabývající se forenzními audity.

Dlouhodobé opoře české reprezentace svítí v rodném listě netradiční místo narození – Tokio. „Rodiče tehdy pracovali v Japonsku. Dva roky jsem se tam batolil mezi výrazně menšími Japonci stejného věku. Co jsem slyšel, vznikaly z toho často velice komické situace, protože jsem byl oproti nim přerostlé dítě,“ směje se třiatřicetiletý brankář, který si i jednou na mistrovství světa zachytal proti národnímu týmu svého rodiště.

Vychytal vítězství 25:1. „Třeba až jednou skončím v reprezentaci, přijde z Japonska nabídka, abych jim pomáhal florbal rozvíjet,“ usmívá se.