Ve Fosburyho éře výškaři začínali skákat nůžkami, později dominoval styl stredl. Přeletět laťku v leže zády napřed a dopadnout do žíněnky na ramena? To si nikdo neuměl představit. „Chtěl jsem skákat výš. Cítil jsem, že potřebuju něco změnit. Proto jsem vymýšlel efektivnější styl. A flop byl na světě. Pracoval jsem na něm od roku 1963," povídá rodák z oregonského Portlandu.

Flop Fosburyho vynesl k osobnímu rekordu 224 centimetrů. „Nechtěl jsem už prohrávat. Najednou jsem v tréninku nad laťkou neseděl, ale ležel. Za jediný den jsem se zlepšil o patnáct centimetrů," vypráví muž, jehož techniku za osm let po zlaté olympiádě v Mexiku převzala drtivá většina skokanů.

Anglické slovo flop znamená fiasko. Proč se jmenuje nejslavnější výškařský styl právě takto? „Vymyslel jsem název sám. Kdysi jsem o sobě v novinách četl po nějakém neúspěchu, že šlo o Fosburyho flop. Mám rád ironii, tak jsme si slovu půjčil," vysvětluje.

Atletický vynálezce k nové technice přidal i originální rozběh s osmi kroky. „Jsem hrdý, že jsem přispěl k rozvoji sportu. Díky tomu jezdím po světě a potkávám zajímavé lidi. Kdybych v Mexiku skončil druhý, slavný nebudu," říká bývalý výškař, který se o víkendu do České republiky podíval poprvé. „Z pozvání jsem nadšený. Lidé jsou na Moravě úžasní," dodává.

Fosbury naposledy skákal na veteránské soutěži před patnácti lety. „Skončil jsem tehdy třetí a porazil mě chlapík, který skákal stredl. Paradox," usmívá se.