Možná proto, že to je do jisté míry umění. Nikdy mi moc nešlo splývání, volně ležet na hladině a unášet se proudem. Obdivoval jsem mou babičku, která si tak na hladině hověla, stejně jako další lidi. Já to neumím, ve vodě si neodpočinu, stejně mi zůstalo zapovězené umění ladného, dlouhého tempa, kdy plavec nemá žádný odpor, jen se klouže po vodě.

Mám jasno o tom, že jsou plavci umělci. A spojení jsem možná objevil ve francouzském Roubaix, kde se nachází La Piscine Museum. Místo, kde se možná potkávají fanoušci umění s bývalými plavci. „Muzeum bazén“ totiž vzniklo na místě bývalé plovárny, teď jsou tam k vidění dvě podlaží moderních děl skvělých výtvarníků, malířů či sochařů. Mezi nimi Pablo Picasso či Robert De Niro senior, otec slavného amerického herce.

Dráhař brněnské Dukly Martin Čechman ve sprintu na mistrovství světa ve francouzském Roubaix.
Čechman ve sprintu vypadl s malajským soupeřem, Jaborníková byla dvanáctá

Uprostřed muzea zůstaly na památku bývalého bazénu dvě mělké dráhy s vodou, kolem nich stojí sochy a veškeré obložení připomíná výstavbu ze třicátých let minulého století.

Při návštěvě muzea La Piscine jsem si uvědomil, proč se při plavání tak trápím. Vždyť je to umění. Stejně jako to vypráví bazén v Roubaix. A já se za znalce umění opravdu nepovažuji.