Existuje několik způsobů omluvy a samozřejmě také různé situace, při nichž ji lze použít. Liší se podle vážnosti prohřešku, osob, kterým ji chcete směřovat, a také chvíle a místa, kde dojde k události.

Podle zvoleného způsobu omluvy a samozřejmě vlastního pohledu na situaci se poškozený rozhodne, zda ji přijme. Je totiž mnoho chvil, kdy prostě omluva nic nespraví.

Takový běžný případ, kdy je omluva na místě a přijme ji snad každý? Určitě už vám někdo v šalině stoupl na nohu. To pardon spraví.

Hůř už se přijímá omluva, když vám řidič na silnici nedá přednost a sešrotuje vašeho oplechovaného miláčka. V takových chvílích mohou slova o omluvě působit jako rozbuška konfliktu.

Něco podobného zažila česká reprezentace na mistrovství světa v dráhové cyklistice ve Francii. Do brněnského závodníka Pavla Kelemena ve sprintu vrazil australský soupeř, který přitom opustil vymezené území. Za zcela očividné porušení pravidel žádný postih nedostal. Kelemen vypadl, přestože útočil na elitní desítku a důležité body v kvalifikaci o olympijské hry v Riu.

Marně čeští trenéři argumentovali, že běžně sudí vylučují jezdce i za menší prohřešky, než předvedl Australan. Německý rozhodčí později uznal chybu a Kelemenovi se omluvil. Jenže brněnskému sprinterovi už sešrotoval vrchol sezony…