Co se při závodě v Mexiku stalo?

Sama ani pořádně nevím. Prý jsem zkolabovala dvacet metrů před cílem, pak si nic nepamatuju. Naposledy si vybavuji, že mi zbývá pět set metrů do konce, takže zbytek jsem běžela asi totálně mimo. Z bezvědomí jsem se probudila po třech hodinách v nemocnici, kde jsem skončila na kapačkách.

Víte, proč jste ztratila vědomí?

Způsobila to asi dehydratace, i když jsem pila, co to šlo. Tamní závod je extrémně náročný, soupeříme při čtyřicetistupňových vedrech, navíc cyklistická část je hodně obtížná. Jelikož jsem do Mexika přijela jen chvíli předem, chyběla mi aklimatizace.

Zažila jste někdy něco podobného u jiných závodnic?

Docela často se stává, že končí na kapačkách, ale většinou až po proběhnutí cílem. Že by někdo zkolaboval uprostřed závodu, jsem viděla jen jednou.

V nemocnici jste strávila osm hodin, pak vás pustili. Jaký to byl zážitek?

Hrozný. Beru to jako zkušenost, ale snad už si ho nikdy nezopakuju. Složitější byla i komunikace s doktory. Jen jeden uměl anglicky, zbytek pouze španělsky.

Nebála se o vás rodina, když se k ní dostala zprávu, že jste zkolabovala?

Hrozně, nebylo to pro ni vůbec nic příjemného. Hodně mi pomohl slovenský triatlonista Richard Varga. Spojil se s mými rodiči i trenérem, kteří o mně neměli žádné bližší zprávy. Sehnal mi také moje věci, což byla obrovská pomoc. I jen to, že za vámi někdo přijde do nemocnice na návštěvu, bylo moc povzbuzující.

Necelý týden poté jste měla naplánovaný další kvalifikační závod v americkém San Diegu. Uvažovala jste, že byste ho ve vrcholící olympijské kvalifikaci vynechala?

Hlavně jsem byla ráda, že jsem živá a zdravá venku z nemocnice. Teoreticky taková šance byla, ale jelikož jsem měla už vše zajištěné, cestu i ubytování, nebyla příliš reálná. Peníze nazbyt na změnu či kupování nových letenek nemám, takže jsem do Ameriky odjela.

Cítila jste na sobě po kolapsu nějaké následky?

Byla jsem hrozně unavená, jen jsem odpočívala a spala, abych se z toho dostala. Trochu jsem ztratila i sílu, protože dva dny jsem toho kvůli bolavému břichu moc nesnědla.

Výsledkem bylo povedené osmnácté místo a posílení pozice v olympijském žebříčku. Čekala jste tak povedený výkon?

Vůbec. Příjemně mě to překvapilo.

Vendula Frintová

Dávala jste si na sebe při závodě větší pozor?

Mnohem víc jsem se kontrolovala. Závodila jsem s jasným přesvědčením, že v žádném případě nepůjdu přes závit i za cenu toho, že zvolním tempo. Nakonec bylo vše v pořádku.

Definitivní účast na olympiádě jste si zajistila až v posledním závodě o víkendu v Madridu, kde jste se ale trápila a doběhla až na 48. místě. Bála jste se, že by vám po tom všem mohly hry uniknout?

Úkolem bylo hlavně si hlídat soupeřky, aby mě v žebříčku nepřekonaly. K mé smůle se celou dobu pohybovaly přede mnou, takže jsem o nich neměla moc přehled. Závodila jsem ale s vědomím, že když doběhnu alespoň do cíle, vyjde to.